malba

0:09:37

Yes No Yes

Přichází video. Místo přepínání kanálů může ten přístroj zrychlit nudné scény, opakovat to, co je tak neuvěřitelně zajímavé, způsobit další devastaci obrazu třeba řadou přepisů. Jaké možnosti předkládá zhýčkanému divákovi tento zázračný mlýnek na rozemletí obrazu i informací, mlýnek na přípravu obrazových karbanátků!

Lenin a Stalin

Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.

Isabelle Cornaro Artist Talk

Isabelle Cornaro ve své tvorbě využívá nalezené předměty, prodchnuté symbolickým potenciálem nebo emocionální hodnotou, které prezentuje v různých typech zobrazení a médií, aby odhalila jemné významové posuny, vyvolané procesy reprodukce a překladu. Tyto artefakty, vypůjčené z domácích, dekorativních nebo funkčních kontextů, jsou často spojovány se západní kulturou jako mocenským prostředkem, jejich kombinace a uspořádání v jejím díle diváky vyzývá k otázce vztahů mezi systémy reprezentace a naším chápáním světa.
0:06:47

ŽEHLIČKA

Ve zde promítané akci pracoval Jiří Černický s působením tepla a motivem zrcadlení. Žehličku – „ženský“ nástroj dotýkající se intimních svršků, ale zároveň „mužský“, neosobní stroj – použil jako zrcadlo i štětec. Poté se vzdálil od kamery na místo, kde vznikla díky teplotní inverzi fata morgána. Znovu zapojil své „industriální toaletní zrcadlo“ a jeho prostřednictvím vysílal vzkazy směrem ke kameře.

MALUJEME V PŘÍRODĚ

Snímek zaznamenává momenty z krajinářského plenérového kurzu členů třebíčského výtvarného kroužku při Osvětovém domě Bedřicha Václavka, který se pod vedením Antonína Kybala konal v roce 1959 v okolí Ptáčova. Kroužek, založený v roce 1953 jako okresní platforma převážně amatérských malířů, organizoval lokální výstavní činnost a umělecky vzdělával své členy.
0:09:54

Conrad Armstrong

Pre tvorbu Conrada Armstronga je charakteristický konceptuálny prístup, ktorý sa objavuje asi v celom priereze jeho diela. Pracuje s celou škálou materiálov, vytvára sochy z kartónu a nájdených materiálov, ktoré vchádzajú do priamej komunikácie s bežným prostredím domáceho priestoru alebo tématizujú fetišizmus drobných objektov, ako sú napríklad smartphony.

ŠEDÁ CIHLA 78/1991

Prvotním impulzem výstav Šedá cihla byla snaha o splacení dluhu autorům, kteří nemohli před rokem 1989 svobodně vystavovat nebo příslušeli k polooficiální scéně. Záhy se se ale výstava pokusila transformovat do reprezentativní přehlídky aktuálního umění.
Zajímavé pozadí této akce si žádá širší vysvětlení, které má kořeny o deset let dříve.
0:53:20

Artlist:Talk – Lenka Vítková

Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.

Paulina Olowska Artist Talk

V praxi Pauliny Olowské zaujímá průmysl, volný čas a socialistická symbolika stejný vizuální a kulturní prostor. Její realistické obrazy, kresby a koláže si vypůjčují snímky z východní Evropy a americké populární kultury a vytvářejí interkulturní odkaz, který je patrný v celé její praxi, přičemž se zabývá koncepty konzumu, feminismu a designu. Vizuální podoba ženských témat je stejně důležitá jako historické vzpomínky, které se plynule prolínají do jejích koláží a maleb.

ŠEDÁ CIHLA 34/1993

Výstava Šedá cihla 34/1993, pokračovala v typu uměleckého salonu, 34 umělců narozených v letech 1941–1964 vybrala odborná jury složená z Jany Geržové, Mahuleny Nešlehové a Petra Nedomy. Úspěšná letní výstava probíhala v prostorách Galerie U Bílého jednorožce na náměstí v Klatovech a v exteriéru hradu a interiéru zámku Klenová.
0:02:31

Keep Going!

Sedlákova práce je úzce propojena s jeho osobní zkušeností poutníka a hikera – jeho život se v posledních letech odehrává převážně na stezce, a právě malba se pro něj stává prostředkem, jak se k těmto zážitkům opakovaně vracet.
01:02:02

Artlist:Talk - Kamila Ženatá

Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
0:08:05

Barvolam a Lekce upřímnosti

Spolek Barvolam vznikl na české scéně v roce 2016 a jeho cílem je podporovat umělce s nálepkou „mentální postižení“ nebo „autismus“, prezentovat jejich dílo a zprostředkovávat spolupráci s dalšími umělci spolu s podporou jejich inkluze do světa současného umění. Provozují výtvarný ateliér pro neurodiverzní umělkyně a umělce, kde se věnují jejich dalšímu uměleckému rozvoji. Stejně tak, jako je důležité pro neurodiverzní umělkyně a umělce mít možnost rozvíjet kreativitu a svůj výtvarný projev, je to důležité i pro celou naši společnost.
0:29:03

Akce most

S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.
0:14:54

Jan Uličný

Jestliže autor neumí věci pojmenovávat, umí je pomalovávat a pomodelovávat a to není málo. Jestliže k pochopení autorova díla je vhodná představa čtení scénáře, tak jeho prizmatem se jedná o spíše o mapu, nedokončenou mapu všehomíra. A jestliže má být umělec skrze něco nemrtvý, tak to má být právě nedohled konce a Uličný ještě se ještě ani nedobral pořádně začátku, naštěstí.
0:10:18
0:03:50

Cholin a Sapgir

Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.

Agent in Norway

Tajné služby nebyly tajné. Každý znal svého donašeče a snažil si ho udržet co nejdéle, protože každý nový mohl přijít s něčím nečekaným. Zprávy agentů byly v podstatě nudné a psány primitivní formou. Téměř každý věděl, jak vypadá anonymní udání. Převzít moc nepadalo v úvahu, moc byla v rukou mocných a ti ji uplatňovali. Zdálo se, že mystika byla jediný způsob, jakým se obyčejný člověk mohl dotknout reality. Ale bylo to jen zdání.
0:17:55

Nik Timková

Od roku 2009 je členkou kolektívu A. M. 180., ktorý stojí za dnes už kultovným festivalom súčasnej hudby Creepy Teepee, odohrávajúci sa každoročne v stredovekých kulisách Kutnej Hory. Podobne ako samotný festival nie je prehliadkou monolitných hudobných projektov, ale aj miestom pre performance a vizuálne umenie, tak i galéria A.M.180, kde Timková pôsobí ako spolukurátorka, je miestom hybridných kultúrnych aktivít.

Pišvejc - Framed

Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.

PRO MÉHO OTCE

Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“