V možnostech obrazu

…opět se musím vyrovnávat s otázkou, jakým způsobem nazvat a tedy vymezit tuto výstavu.
Nicméně od začátku jsem pouze věděl, že bych ji rád věnoval panu Davidovi, estetikovi a teoretikovi výtvarné výchovy a mému dlouholetému příteli.
…je v tom ovšem i jistý paradox, neboť sám pan David se o některých z mých obrazů vyjádřil “není to můj šálek čaje,” ale v našich diskusích ”nad obrázky” je respektoval.
Na výstavě představuji redukované možnosti obrazu, jak se k nim postupem času propracovávám… Jde o soubory inspirované fonetickými záznamy zvuků, tónů i šumů a hudebních skladeb Franze Schuberta či Gustava Mahlera… Fonetická abstrakce se prolíná s přírodní symbolikou, jako v případě záznamů zurčení podlažického potoka, které patří k nejnovějším pracem, či v souboru Partitury, Signály nebo Tóny. V nedávné době vznikl také cyklus Monochromy Josef, v němž se vyrovnávám s postupným odcházením svého dědy.
„… přeci jen musí existovat jakýsi horizont ležící mimo subjektivní rovinu. Jestliže sám pojem barvy nahlédneme jako průsečík setkání (pro mě) s Milostí, (…stále intenzivnější vědomí toho, že barva se stává průsečíkem v němž je skryt ne-osobní jas milosti, skrze barvu pak dochází k jmenování, slovem, přesněji jménem/ pozn.č.III.) pak takto nahlédnutá barva je symbolem, tedy něčím závazným. Ovšem má v sobě i ironický podtón vzdoru, jelikož chce být jen pouhou barvou (nikoli symbolem).
Tam někde dochází k oněm setkáním…”(z deníku, 2013, 30. květen).