Multiplicita, manipulovatelnost a všudypřítomnost digitálního obrazu poskytují takřka neomezené možnosti a oscilování mezi reprezentací a participací, autentickým a posthumánním, pohyblivým a statickým a dalšími rozhraními nastoluje celou řadu témat a zpětných reflexí média.
V reakci na živelný proces fragmentace svébytného uměleckého média do sdílené, autonomně jednající komunikační sítě můžeme v tvorbě umělců, vycházejících z fotografických principů, sledovat různé reflexívní přístupy: Obrat k materialitě a organickým tvarům, hmatovým a jiným smyslovým aspektům, k singularitě díla, k abstraktním formám, k akcentování sociálních či psychologických funkcí média… Škála všech přístupů je těžko uchopitelná jinak než metaforicky – třeba představou rozpínajícího se vesmíru. Vyslali jsme do něj klíčové slovo „postmediální fotografie“. Ukázalo se několik pozoruhodných objektů, myšlenek a postřehů, které předkládáme tak, jak jsme je našli: prostřednictvím odpovědí od desítky teoretiků nabízíme fragmentární sondu do postmediálního fotografického a digitálního obrazu, který alespoň symbolicky zachycuje hybridní a výsostně prosíťovaný charakter naší situace. Zahlédneme kosmické objekty vzniklé v nedávné minulosti nebo také před desítkami let, pozorovatelné ze stále nových úhlů.
Jitka Hlaváčková
Spoluautoři koncepce: Palo Fabuš, Lucía Gregorová Stach, Jitka Hlaváčková, Hana Janečková, Václav Janoščík, František Kalivoda, Jen Kratochvil, Andrea Průchová Hrůzová, Vojtěch Märc, Barbora Trnková, Pavel Vančát, Filip Vančo
