Nový projekt Pavla Příkaského (1985) se bezprostředně váže na původní poslání prostoru, v němž je dnes umístěna Galerie Entrance, tedy bývalou oranžerii břevnovského kláštera. Monitoruje a kontextuje její genius loci ve smyslu unikátního místa s „vlastním počasím“, které i v okolních nehostinných podmínkách umožňovalo nejen nemožné věci, například pěstování citrusů, ale zprostředkovávalo také fyzický prožitek „jiné situace“ založený na reálné proměně vůní, vlhkosti vzduchu, teploty i vizuality.
Příkaského přitahuje především emotivní rozměr řízené transformace každodenní reality v simulaci ideálního „rajského“ stavu i konkrétní prostředky, které k němu vedou. Vizuálně čerpá právě z oblasti, jež se volně vztahuje k dřívější funkci budovy. Svými artefakty zpětně modeluje prostor galerie do podoby výstavy, která disponuje totožnou vlastností jako „kouzelný“ vnitřní prostor oranžérie. Totiž, že je schopna vytvořit jedinečné prostředí, naprosto nezávislé na svém okolí, kde neplatí běžná pravidla a naopak je možné téměř všechno.
Používá při tom různá média, takže na společném teritoriu participuje objekt, video, zvuková instalace, ale samozřejmě především malba, která ještě nese symptomy fotografického materiálu. Souhrn pláten – jak je u něj zvykem – vytváří specifický vizuální slovník: odtržené vizuální odkazy, fragmenty dějů, předměty a nástroje dohromady tvořící nedoslovný soubor, otevřený libovolnému řazení. Malířské zpracování je navíc často na hranici viditelnosti bez popředí a pozadí, přesto reálnou iluzivností informuje o zobrazených objektech.
Mezi jednotlivými komponenty dochází k vzájemnému přelévání a prolínání, ale i tady se občas projevuje „jiná“ logika. Hierarchie obvyklého vrstvení se narušuje a součet jednotlivých vrstev vytváří nový obraz, který možná alespoň trochu vystihuje současný pocit vyspělé techničnosti zřetelně protknuté primitivismem.
Radek Wohlmuth
