Voda slouží jako oceán inspirace pro různé proudy myšlení – queer teorie se inspirují její fluidností pro popis proměnlivosti těl, identity, genderu, sexuality nebo pohlaví, psychoanalýza používá vodu jako symbol rozbouřeného nevědomí a skrýše našich vnitřních monster.
V kontextu hydrofeminismu voda zase poskytuje prostor pro zkoumání vztahů mezi různými organismy a jejich prostředími, protože prochází těly všech, kteří žijí v určitém ekosystému. Vodu svých těl lidé sdílejí prostřednictvím různých výměn (pití, pot, vypařování, močení atd.) s rostlinami a různými dalšími ne-lidskými bytostmi kolem sebe.
To jednak narušuje ideu radikální autonomie těl a vede k myšlení v termínech fluidity, nap(o/á)jení a sdílení materiálu různých těl. Zároveň tato myšlenka také vede k reflexi ekologické spravedlnosti, protože o tekutiny napříč různými těly je potřeba pečovat. Když se znečistí zdroj vody, znečistí se všechna těla napříč ekosystémem.
Na vernisáži představil svou performance „WASHAWAY – After the Low Tide“ kolektiv umělectva Anne Sofie Stubbe Lindeberg, Lenka Vořechovská, Ester Grohová, Benedikte Beate Hansen a Natálie Košková. Performance WASHAWAY promlouvá k vodě uvnitř našich těl, z pohledu krávy jsou během ní představena mléčná spojení – sání, slintání, plazení, žvýkání, mávání, kývání.
