SPLAVI 2024 – Zakopnutí místo navigace

přístupnost (cc) cz en
umělci Elsa Rauerová, Barbora Kicovová, Kateřina Janků, Anna Pleštilová, Matěj Lipavský, Ilona Rozehnalová, Matěj Skalický, Ilona Rozehnalová
kurátor Karin Šrubařová
místo Galerie FM
tagy ilustrace grafika malba kniha festival
režie Ivan Svoboda
ůčinkující Barbora Kicovová, Anna Pleštilová, Karin Šrubařová, Matěj Lipavský, Matěj Skalický
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda
kategorie Reportáže
publikováno 6. 12. 2024
délka 0:09:16
jazyk Česky
embed link icon

Výstava festivalu SPLAVI se v jádru odvíjí od motta „zakopnutí místo navigace“, přibližuje proces pomalého hledání směru, nejisté tempo vývoje a nacházení odpovědí na otázky, které si mnohdy klademe až cestou.

Expozice byla letos rozdělená do několika prostor a její hlavní část v Galerii FM představila: knihy nakladatelství Bylo nebylo (Anna Pleštilová), kulturně a občansky angažovanou publikační činnost klubu Fiducia (Ilona Rozehnalová), digitální tisky Kateřiny Janků, putovní deníky Barbory Kicovové, obrazové skicy a ilustrace Matěje Lipavského, instalaci se ziny a tisky risografické dílny Projekt Moribundus Elsy Rauerové a Matěje Skalického.

Dále výstava pokračovala Open air prodloužením do veřejného prostoru Palouk květinovými ilustracemi Kateřiny Janků a přípravnými obrazy ke knize Oblaka malíře a básníka Matěje Lipavského, se který vystavoval i v knihkupectví Kapitola na paralelní výstavě poetických textových skic s názvem Printscreeny.

Festival současné ilustrace a krásné knihy letos představil výtvarné i literární autory, autorky, malá (ale duší velká) nakladatelství a zároveň se dotýkal ryze civilních momentů občanské angažovanosti a utváření spolků a zájmových skupin, pro které je prolínání literatury a výtvarného umění místem a důvodem pro setkání.

související s
SPLAVI 2024 – Zakopnutí místo navigace

0:04:16

Y: Petrosexuality

Andresson si hraje s rigidností jazyka akademického světa, který používá s nadsázkou a promítá s žoviálním přednesem plným sexuálního harašení a misogynních poznámek. Autorka nabourává naše hranice – tak jako nabourává hranice sexuálních podtextů a skrytých projevů ve způsobu komunikace maskulinního pop světa. Intuitivně řadí s určitou obscénností sobě podobné vizuální klíče, které jsou protikladem dvou světů.
0:09:41
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.
0:04:01

Romantic Stories

Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.

Zprávy z Oikos: Alma, Diamon, melogové a gulmy

Vítejte v Oikos. Oikos je dům, který dýchá a vrní. Prorůstají jím větve, které, společně s jeho obyvatelkami a obyvateli udržují dům v chodu. Žijí v něm obři, holohlavé mořské panny, měňavci, vrány s antracitovými plášti, Johan, nerozlučná dvojčata, Erlenah, která zavírá dveře na řetízek, Ama, která zná všechny druhy léčivých rostlin, Pragma, s problémy dobře schovanými pod kobercem, Tarván s dvěma rybími ocasy, ale také Diamon, netvor, který na sebe bere podobu našich nejhorších úzkostí a obav. Žije v něm také Alma, autorka této výstavy a knihy.