Záznam jedné z raných performance Jiřího Černického (*1966), které vytvářel v industriálním prostředí Ústí nad Labem. Tehdy uskutečnil zhruba sedm land- a body-artových akcí, jimiž mj. komentoval možnosti malby. Performance přetrvaly převážně ve fotografické dokumentaci a zčásti i na videu (kromě Žehličky jsou to Potencionální malba a Meteobody painting, vše 1991).
Ve zde promítané akci autor pracoval s působením tepla a motivem zrcadlení. Žehličku – „ženský“ nástroj dotýkající se intimních svršků, ale zároveň „mužský“, neosobní stroj – použil jako zrcadlo i štětec. Poté se vzdálil od kamery na místo, kde vznikla díky teplotní inverzi fata morgána. Znovu zapojil své „industriální toaletní zrcadlo“ a jeho prostřednictvím vysílal vzkazy směrem ke kameře. Žhavá plocha žehličky postupně vyvolala zčervenání jeho tváře. Po následném oddálení transfokátoru bylo vidět, že se i tetelící vzduch nad letištní plochou zbarvil do ruda. Tak došlo k proměně prostředí (vesmíru) intimní proměnou aktéra.
V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.
