Michal Kindernay

0:03:57

Předjaří: Prchavé existence

Počátek jara, kdy se příroda probouzí a vzduchem se nese omamná vůně květin, je i časem nových nadějí a inspirace. Rozkvétající tulipány, narcisy, hyacinty a klívie probouzejí smysly a ve spojení se současným výtvarným uměním vytvářejí jedinečný zážitek – to je výstava
0:09:40

Pohyb – Zvuk – Prostor 2024

V roce 2023 se dvojice Magdaléna Manderlová a Michal Kindernay poprvé ujala kurately festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor a přenesli jej na Kozmické ptačí louky. Již ve čtvrtém pokračování tohoto projektu se umělci a umělkyně věnují výzkumu zvukových krajin podél řeky Opavy a v jejím okolí.
0:04:45
0:05:23
0:04:59

Another Summer

Milujeme léto, ale děsí nás vyschlé řeky a vyhořelé lesy. Postkoloniální myšlení a ekologie nás nutí se zpytovat při cestách do exotických krajin ve vzdáleném klimatickém a geopolitickém kontextu. Toužíme po moři, nedokážeme se ale vyrovnat s utonulými vraky v době klimatického uprchlictví. A kde budou ledovce – co střeží jejich tenčící se ledová krusta?
0:09:09

Seno, sláma, skládka

Seno, sláma, skládka se zabývá jak reflexí důsledků období zemědělské kolektivizace, tak současnými ekofeministickými perspektivami. Zaměřují se na mezidruhovou solidaritu, ohleduplné a udržitelné vztahy a soužití a vykreslují situace, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může ale také nemusí zúčastnit.
0:11:29

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.

Fotograf Festival 11 - Pozemšťané*ky

V současné době se setkáváme s tím, že o těchto změnách a katastrofách slyšíme v regionální veřejné debatě mluvit lidi z vědy, úřadů nebo politiky, kteří pro popis probíhajících změn a blížících se katastrof využívají autoritu expertních obrazů. Obrazy vymykající se zavedeným normám vědecké reprezentace ve veřejném prostoru nevidíme, a hlasy těch, jichž se tyto změny bezprostředně dotýkají, je slyšet ve veřejné debatě buď málo, nebo vůbec. Přítomnost planety jako aktivní síly produkující vlastní obrazy a způsoby jejich sdílení ale dává moc právě těmto alternativním hlasům, jazykům a obrazům.
1
2