První máj

umělci Filip Dvořák
kurátor Juliana Höschlová
místo IDA
ůčinkující Juliana Höschlová, Filip Dvořák
kamera Giulio Zannol
zvuk Giulio Zannol
střih Giulio Zannol
interview Giulio Zannol
kategorie Reportáže
publikováno 25. 7. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Uvědomělý romantik. Tak by se dal jedním slovem popsat mladý umělec, který studuje v ateliéru malby Jiřího Černického. Pojem „obraz“ je Dvořákovou základní linií, od které se, v různě dlouhých časových periodách odráží. Úhelným kamenem jeho tvorby je však urputnost v hledání pravdivosti, na kterou však často poukazuje protiklady nízkosti a důstojnosti či přehnanou důstojností. Filip Dvořák silně vnímá marnost, (nejen) uměleckou krizi, postrádá osobní prožitek v umění. Z těchto důvodů vychází jeho potřeba navracet se k umělcům avantgardy, které často ve svých pracích komentuje. Postupem času však tato potřeba dozrává už jen v nepatrnou kritiku. Dvořák rozvíjí hodnoty obrazu klasickými výtvarnými způsoby a odkazuje stále hlouběji do minulosti. To se může zdát, v kontextu současného umění, jako záměrně konstruovaný kalkul či trend, pro bezpečnou pozici umělce. Ve video-performance CDF21122012 se autor sice ztotožňuje s postavou romantického malíře Caspara Davida Friedricha, hned v zápětí je však jasné, že veškeré ideály uvědoměle popírá absurditou celkové situace, neschopností malování v zamrzlé krajině a názvem díla obsahující datum plánovaného konce světa 21. 12. 2012. Spojení obrazu s performancí často ústí v instalacích, kde Dvořák používá prvků známých z divadelního prostředí. Světlo, koláž, asambláž, kulisa a nalezené předměty dodávají jeho pracím těžkou až patetickou atmosféru aktuálního dění, která je však protknutá momentem předem prozrazeného kouzla. Představení v divadle však jednoho okamžiku končí. Byla to jen hra. Filip Dvořák sehrál roli idealisty a romantika a opět se vrací k problémům každodennosti, kdy teatrálnost, patetičnost, romantika a cit jsou klišé. Z jakého důvodu jsou tyto pojmy zařazeny pod hlavičkou klišé? Jde jen o přijetí daného konsenzu? Kdo jej určil? Svými odkazy k romantismu nás Dvořák vybízí k jeho znovu přehodnocení. Proto transparentnost takového„představení“, kde obraz měsíce, nainstalovaný v prostoru, nabádá diváka k uvědomění významů za „kulisou“, a nutnost jití více pod povrch.