V minulosti, když každý z nás byl ještě někým jiným, nás rodiče záměrně vodili k infikovaným vrstevníkům, abychom se nakazili, a odbyli si tak tu kterou dětskou nemoc v útlém věku. Vedli nás ke zdroji nákazy v dobré víře, že tak zabrání tomu, aby nemoc nepřišla později – s drastičtějšími následky. Pojďme se vrátit. Představme si, že zase vkládáme naši drobnou ručku do otcovy prací zhrublé dlaně a druhou do maminčiny dlaně vonící saponátem a pohopkávajíce se jdeme nakazit k sousedově dceři.
Spolu s reálnou, ale spíše domnělou výpravou do nitra autorů a autorek vystavená díla také předvádějí určitou metodu sebepozorování. Tato metoda jeví známky „objektivity“ či obecné aplikovatelnosti. Proto očekáváme, že bude svádět návštěvníky a návštěvnice, aby začali obdobným způsobem analyzovat samy sebe.
