Divný zvuk se zdáli z lesa ozývá, černý mrak se náhle shora přisouvá...
Když je v lese ticho, je to báječný, slova se mi sypou do náručí, slyším jenom kachny – koupají se, přes větve smrků vidím – cákají se. Zelená je všude barva pěkná, žluté je tu slunce – hřeje, jak má, obraz můj je také žlutozelený, káně v dáli píská, musím být silný. Tělem duchem bystrý jako veverka, může šplhat skákat – je to čiperka. Když začnou psi štěkat vyruší mne, tok myšlenek rázem přeruší mně. Včelky zase lítaj, sedaj na obraz, myslejí si asi, že je léto zas, houbaři tu chodí, musím se schovat, nechci skončit v koši – neriskovat! At si hochu z města nebo vesnice, chovej se v tom lese tiše velice. Když zajde slunko za mraky, náhle zima je, netrvá to dlouho, pak zas teplo je. Zelená a žlutá skvělé barvy jsou, jsem jenom moc zvědav kam mě zanesou. Po zábradlí leze velký hnědý brouk, malovat ho nechci, není to pavouk. Kozy v trávě leží blahem nakonec – ty houby rostly u koz, je to jasná věc!
Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. V roce 2007 absolvoval Akademii výtvarných umění / Ateliér Malba II. Tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. V jeho práci se prolínají různé světy od pozorování přírody, přes její ovlivňování, momenty z vesnického prostředí až po kulturní a politické reflexe.
Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému. Výstava rozvíjí a navazuje na řadu přístupů a pokouší se přehodnotit přesně definované a dané kódy vnímání. Prostřednictvím dostupných prostředků se jednoduše snaží vyjádřit vnitřní fungování autorova pohledu na svět.
Kurátorkou výstavy je Aleksandra Vajd a za architektonickou koncepcí výstavy stojí Edith Jeřábková.
