Pokud bychom měli pouhým jedním slovem charakterizovat tvorbu portugalské umělkyně Any Manso, byl by jím proces. Její zájem o otázky času a prostoru, které tvoří jádro její tvorby, umožňují Aně Manso překonávat tradiční hranice média malby, současně jí však od tohoto média příliš nevzdalují. Pro Ana Manso totiž vše malbou začíná a vždy k ní také směřuje.
Ana Manso vnímá malbu jako sérii izolovaných a na sobě nezávislých časových bloků, které vrství přes sebe. I přesto, že formální stránka její tvorby směřuje k abstrakci, využitá strategie vrstvení, odkazuje spíše k rovině jakési konceptuální narace, jejíž jádrem je akumulace, již zmíněných izolovaných časových kapsulí, které pojí časová přímka, jíž je proces malby, společně s využitými instalačními strategiemi.
I přesto, že práce s malbou v kontextu instalace (častý výsledek chybějící třetí dimenze), může být vnímána jako strategie, v umělecké tvorbě již prověřená, v souvislosti s praxí Any Manso, nás instalace a práce s třetím rozměrem, spíše nežli k aspektům prostoru a otázkám prostorovosti, navrací opět k malbě. Trojrozměrné objekty slouží v tvorbě této autorky jako forma intervalu mezi jednotlivým časovým bloky, tedy mezi jednotlivými obrazy a obrazovými sériemi. S otázkou prostorovosti se Ana Manso vždy vyrovnává přímo na ploše plátna, na zdi, či papírů. Až doposud bylo touto strategií vždy vrstvení abstrahovaných fragmentů času. Její současný zájem o téma vlny a vlnění, však poukazuje na určitý zlom v její tvorbě a na směřování k otázkám, jakými jsou aspekt konečna a nekonečna.
Síla tvorby Any Manso tkví především v jejím zájmu o aspekty a zpracování společně sdíleného, v odevzdanosti médiu, jehož hranice jí paradoxně umožňují objevovat jeho další možnosti a manifestovat tak, obecnou platnost malby v současném umění.
Markéta Stará
