Darker than Black

Výstava DARKER THAN BLACK v galerii SODA představuje výběr devíti autorů a jednoho uměleckého kolektivu, v jejichž tvorbě se černá barva objevuje více či méně pravidelně. Vybraná díla zároveň odrážejí různé způsoby a strategie, jakými umělci v současné umělecké praxi černou barvu využívají a vnímají. Černá jako významná lineární stopa nesoucí expresivní prvek je základem děl českého uměleckého kolektivu Jiří Franta a David Böhm. Jejich umělecká praxe zaměřená na kresbu odráží velmi specifické vnímání tohoto média. V jejich pojetí se kresba často osvobozuje od dvourozměrného obrazového prostoru, prolíná se s jinými médii, stává se performancí či efemérní a pomíjivou instalací. Naopak v sérii velkoformátových kreseb s názvem Artwork zachází slovenský umělec Martin Špirec s tímto médiem jako s malbou a dosahuje nečekaného prostorového vyznění obrazových kompozic. Umělci jako Josef Bolf /CZ/, András Cséfalvay, Lucia Dovičáková, Boris Sirka, Jan Vytiska se inspirují tradiční ikonografií a symbolikou spojenou s touto barvou, kombinují ji však s dalšími tématy, jako je folklorismus, okultismus, pověry, jemná démonizace ženského vnímání světa a role žen, tematizace strachu a úzkosti, čímž vynášejí do popředí nové narativy a nový repertoár témat se silným existenciálním a emocionálním zabarvením. Mnozí z těchto umělců využívají komiksovou stylizaci propletenou s pocity smutku, beznaděje, jisté zranitelnosti a nostalgie. Jejich díla jsou plná melancholie, na druhou stranu však odrážejí neurotický pohled na dnešní svět. Mnozí z těchto autorů se tak, byť nevědomky, stávají kronikáři, kteří zaznamenávají charakteristickou atmosféru dnešního světa. Jaroslav Kyša je na výstavě zastoupen videodokumentací performance ve veřejném prostoru s názvem In Oil We Trust. Ve videu z umělcových úst „vystřikuje“ hustá černá tekutina, symbolizující strach, zahlcení a dopad všudypřítomné komercializace na naše životy, stejně jako význam ropy a surovin a důsledky jejich dostupnosti či nedostupnosti na život jednotlivce. V případě instalace Pavly Scerankové a objektu Lucie Tallové se černá barva stává formálním výrazovým prostředkem. Umělkyně zdůrazňují její expresivitu, asociační sílu a emocionální náboj.