Dluhy (erotické recenze Sinaj)

V roce 1966 britský režisér James Scott natočil krátký film “Love’s Presentation”, podrobně líčící plánování a vlastní produkci série leptů britského umělce Davida Hockneyho. Ty jsou ilustracemi čtrnácti básní Alexandrijského básníka C.P. Cavafyho. Cavafy je známý pro jeho jednoduché, všední, ale zároveň elegantní historizování helénské minulosti. Stejnou energii však věnoval plánovanému, kontinuálnímu a progresivnímu publikování vlastního homosexuálního života. Právě to se stalo Hockneymu námětem ve kterém pomocí romantického realismu prezentuje homosexuální současnost. Hned na začátku filmu slyšíme jeho hlas, zatímco jeho tvář je natočena ke kameře z profilu: “Cavafy, svým způsobem, napsal jen dva druhy básní. Jeden je o historické Alexandrii. O Ptolemájovi a o všem co o historii věděl. A ten druhý je o Alexandrii moderní. O životě, který z Alexandrie znal a to jsou básně převážně o lásce. A pravděpodobně proto, že vím o lásce více než o historii, jsem se rozhodl pracovat s tím druhým souborem.” Co zde však pro Clarka “chybí jsou způsoby, kterými je láska v Cavafyho Alexandrii zobrazena nejen ve vztahu k dějinám, ale také k tomu, jak je rozpouštěna penězi,” a je to právě tato kombinace erotického, historického a ekonomického, která tvoří jádro výstavy v galerii Futura. Clark transformuje soustavu sklepních místností galerie do podoby archeologické rekonstrukce s vystavenými artefakty esoterické queer buržoazie. Umělcovy nové sochy a objekty skrze sérii mis-apropriací zbankrotovaných středoevropských historií řemesel a estetických strategií historické avantgardy – krajky, loutky, fotogramy, nábytek z ohýbaného dřeva, keramika a kniho-vazačství – vytvářejí scénografii inspirovanou dekorativním uměním a scénami zločinu, sérii pokojů jejichž obyvatelé uprchli, zanechávajíce za sebou jejich poklady a cetky. Důvod tohoto neplánovaného odchodu je ponechán neobjasněn s tím, jak se Clarkův zájem o motivy a dekorativní schémata Egyptského revivalu, který zároveň tvoří průvodní linii celého projektu, začíná ptát, co by se mohlo stát s celou tíží historické, erotické a finanční zadluženosti, s upomínkou “co když to všechno bylo dlužno Egyptu a ne Řecku.”