Filip Nádvorník i Petr Švolba jsou oba umělci i řemeslníky zároveň. Důraz na schopnost vytvářet rukama něco funkčního je v přímém kontrastu se schopností vytvářet rukama také věci, které zdaleka tak utilitárně užitečné nejsou. Jako obrazy nebo sochy.
Tvorba obou dvou totiž výrazně souvisí s tím, co žijí a ve svých životech budují, ať už jsou to domy, farma nebo cokoli jiného. Ve výstavě pro Galerii Dukla jsou malby Filipa Nádvorníka a objekty Petra Švolby posazeny do kontextu s ready-made řešenými instalacemi, které evokují prostředí venkova, života romanticky kovbojského, plného těžkostí a dřiny, ale také radosti.
Dojem z výstavy může působit jako jakási esence chlapáctví, ale chlapáctví staromilského, poctivého, nikoli machistického. Výstava totiž mísí jemnost s hrubostí, práci s materiálem a práci s barvou, práci s duchovnem a práci praktickou, pragmatickou. Tento princip je také přítomný v zobrazovaném, výjevy ze života truhlářského a zednického nám ukazují právě ten denní chleba, to běžné, denně žité. Zároveň ale v poeticky citlivém zpracování, které je především jaksi podvratně krásné.
Výstava je také pojednáním o spolupráci a organickém navazování dvou odlišných autorů, kteří jsou si ale v mnohém podobní. Ocitáme se tak v jiném světě, který je zprávou o konkrétních životech a skrze ně snad i zprávou pro nás ostatní o tom, jaký člověk je nebo jaký by mohl být, a o tom, jaký život skutečně žijeme.