Letošními laureáty a laureátkami Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou Oskar Helcel, Judita Levitnerová a No Fun Kolektiv.
Oskar Helcel prokazuje ve své práci cit pro filmový jazyk, kterým kriticky zachycuje téma architektury v pozdním kapitalismu. Jeho smysl pro zachycení atmosféry a situací prostřednictvím kamery, autentická a přirozená performance a obrazové montáže odkrývají jednotlivé vrstvy zkoumaného problému i jeho složitost. V jeho performativních videoesejích se tak zobrazuje komplexnost tématu tzv. „developerismu”, který autor vnímá jako nástroj na reprodukování kapitalismu, privatizaci města za účelem zisku a gentrifikace.
Judita Levitnerová se ve své práci vrací k tradici, řemeslu i otázce problematiky „ženských prací”. Její práce s textilem je kreativní a promyšlená. Ve své praxi přímo odkazuje na období českého informelu, ze kterého čerpá autentický přístup k dílu. V tvorbě ale neopomíjí ani aspekty jako je ekologie, nadměrná spotřeba textilu nebo neetické pracovní podmínky. Sama si vybírá cestu tzv. „pomalého umění”, s čímž se pojí i otázka po dočasnosti a trvalosti daného díla.
No Fun kolektiv je umělecký a výzkumný queer videoherní kolektiv. Svými aktivitami a tvorbou nabourává stereotypy počítačových her a jejich cílem je začleňování potlačovaných perspektiv. Herní narativ využívají jako prostředek vytváření nových alternativních a emancipačních prostředí. Svou tvorbou ukazují, jak lze přistupovat k rozmanitosti a jak je důležitá pro každou společnost, její každodennost a fungování.
Výstava děl nových projektů laureátstva byla doplněna o kurátorsko-architektonickou vrstvu (ve spolupráci s architektonickým studiem Ruina Office), která upírá pozornost na kontext Pražákova paláce jakožto původně obytné budovy a zpřítomňuje zároveň vybraná díla a artefakty z bohatých sbírek Moravské galerie.
Ve 4. patře Pražákova paláce se zabydlela tvorba umělkyně a aktivistky Selmy Selman (1991, Bosna a Hercegovina). Selman se definuje jako umělkyně romského původu. Díla této mezinárodně etablované autorky ztělesňují těžkosti jejího vlastního života a komunity skrze různá média, jako je performance, malba, fotografie a videoinstalace a tematizují otázky dětských sňatků, role žen v romských komunitách, či vzdělávání. Cílem Selman je prolomit předsudky, které její komunitu srážejí v očích většinové společnosti a upírají jí právo na sebevyjádření.
