Kateryna Khramtsova

Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.
0:16:20

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.

Sauna

Severský thriller, zasazený do kulis nově vzniklého sídliště Suomi Hloubětín, analyzuje politický potenciál vizualizací v současné architektuře. Dílo, rozkročené mezi architektonickou kritikou a uměleckou fikcí, ironizujícím způsobem líčí příběh místa plného historických paradoxů.
0:17:50

Tebe hrdino volám

Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.
0:31:46

Volavka

Volavka je film o parku Stromovka, ale nejen o něm. Možná je spíš záznamem o nás, lidech. O tom, jaké aktivity v místech městských parků provozujeme - a neexplicitně tím ukazuje, nakolik jsme vzájemně formováni: lidé parkem a park lidmi.
Jakou úlohu parkům v dnešní společnosti a v našem každodenním bytí dáváme?
0:05:01

Compost

Diana Lelonek zkoumá vztahy mezi lidmi a jinými druhy. Její projekty jsou kritickými reakcemi na procesy nadprodukce, neomezeného růstu a našeho přístupu k životnímu prostředí.
0:08:09

Reverzní etnografie Podkarpatské Rusi

Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.
0:11:43

Prázdná místa / A co ty, Mirečku?

Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.

Nekoušu

Alex konstruuje a zase dekonstruuje fluidní identitu, která sebe sama definuje skrze pomíjivé příspěvky, sílu i úzkost, kterou v sobě nesou možnosti zboření hranic mezi subjektem a objektem. Odvážnému, ale i odlehčenému dílu bez výhrad věříme jeho emoce i zranitelnost osobního autorského vkladu.

Lolex Crucio

Někdy někomu něco vykládáme a vlastně to říkáme spíš sami sobě. Druhý člověk funguje jako zrcadlo, jen jako pouhá součástka procesu, ve kterém se zjevujeme sami sobě v nové podobě. Rozdíl mezi monologem a dialogem je nezřetelný.
0:11:29

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.
0:13:42

Storytime

Co sdílíme, co je soukromé a jaké jsou možnosti sebeprezentace v současné kultuře, založené na obrazovce? Magdalena přijímá konvence YouTube vlogu a její deníkové záznamy z doby dospívání se zde vynořují syrové a zdánlivě neupravené. Jsou skryty ve sbírce starých a dávno nepoužívaných mobilů - v písničkách, gifech, rozpixelovaných obrázcích a videích. Jsou vetkané do nedokončených příběhů, anekdot, hlášek a odrážejí se ve tvářích z dětství, kde zkušenosti s duševní nemocí rychle střídají popové hity.