Markéta Vaňková
Akce most
1993
filmový a video záznam akční malby
Praha, Nuselský most
1. záznam z akce / video 8
2. instalace obrazu na budově AVU / VHS-C video
3. záznam z akce / 16 mm film
asistence a kamera: Robert Hlůže (16 mm) a Franz X. Huber (Video 8)
původní střih: Štěpán Rak (ztraceno)
digitalizace a střih: Sláva Sobotovičová, VVP AVU, 2014
Intermediální umělkyně Markéta Vaňková (*1970) studovala v letech 1992–1999 Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošla ateliéry Milana Knížáka, Vladimíra Skrepla, Jiřího Davida, Jindřicha Zeithammla a Michaela Bielického. V 90. letech se věnovala především malbě, v níž často používala netradiční podložky (vojenský spacák, samet, bublinová fólie, karimatka atd.) a experimentovala s materiály i malířským gestem (airbrush, sprej, samolepící fólie, odbarvovač, fosfor atd.). Zde představujeme dlouho ztracený záznam její klauzury z prvního ročníku, kdy se poměrně radikálně vypořádala se školním zadáním „Nuselský most“. S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.
„Extrémní a mužsky silné gesto“ (E. Šimera) Markéty Vaňkové později podnítilo pětici umělců z mladší generace k jakémusi druhu reenactmentu, v němž stejně důležitá byla performativita ve vztahu k malbě jako genderová polemika. Na výstavě v pražské galerii NoD v roce 2005, která nesla název Markéta Vaňková, představili vlastní, mnohem jemnější variace její akční malby, jak na svých webových stránkách popsal Evžen Šimera: „Ondřej Brody uskutečnil projekci zobrazující pád barvy z výšky 55 metrů. Viktor Frešo shodil celý obraz z mostu dolů. Jiří Skála zkopíroval původní verzi umělkyně, až na to, že dolů házel balónky plné minerální vody. Marek Ther se pokusil z výšky mostu zasáhnout krabici plnou oplatek pomocí tekutého karamelu, já jsem se pokusil podepsat na plátno 40×40 cm pomocí štětce namočeného do barvy a připevněného na vlasci, na rybářském prutu.“ Byla to jedna z posledních společných prací tohoto volného seskupení spolužáků z ateliéru Vladimíra Skrepla, kteří ještě studovali nebo právě dokončili pražskou Akademii výtvarných umění. I když se nikdy neustavili jako umělecká skupina, v této době uskutečnili řadu výstavních projektů, v nichž často reflektovali vztahy uvnitř místní umělecké scény. Nejen pro tematické zaměření, ale i kvůli způsobu práce jsou dnes interpretováni prizmatem bourriaudovské vztahové estetiky (J. Zálešák). Tato jejich práce je nicméně nejen založená na spolupráci a komentuje dílo jiného autora, respektive autorky, ale také sleduje téma malby. To je ze jmenovaných umělců nejvíce blízké Evženu Šimerovi, který už v této době rozpracovával své pojetí action a dripping painting. Reakce mladší generace umělců se tedy dá vnímat i jako vědomé hledání předchůdců v nedávné historii českého umění.
Terezie Nekvindová
Ve druhém semestru prvního ročníku na AVU jsem od prof. Knížáka dostala úkol „Nuselský most“. Navrhla jsem tři řešení: esteticko-konceptuální nesmyslnou fantazii, „vtipný“ objekt z bufetového stolu a dráhy pro vláčky a Akci most. Plénum v intermediální škole vybralo samozřejmě akci, protože všechny zajímalo, co z toho nakonec bude. Plátno mi z Národního divadla opatřil Jiří Vrzba, náš technický poradce. Mělo lichoběžníkový tvar, šedomodrou barvu a nevzpomenu si teď, v čem původně hrálo. Namíchala jsem tak 30 kg akrylátu pastelových odstínů a rozdělila ho do mikrotenových sáčků asi po půl kilech. Začali jsme ráno. Pomáhali mi Robert Hlůže a Franz X. Huber. Přijeli jsme pod Nuselský most ze strany Kongresového centra v místě, kde je neutěšený plácek s křovím, na které se často vrhali sebevrazi. Rozprostřeli jsme plátno, u kterého zůstal Robert s 8 mm videem a 16 mm kamerou. S Franzem jsme vyjeli k hotelu Forum a podchodem metra prošli s barvami na druhou stranu, vylezli jsme k mostu a měli jsme toho nákladu tak akorát dost. Ve stejném místě právě dlaždič chodníku přerušoval práci a odcházel na svačinu. Ochotně nám půjčil kolečko, se kterým jsme dopravili nálož o několik desítek metrů dál. Franz s Robertem se starali o kamery a také o bezpečnost, protože křovím přes plácek vede vyšlapaný chodník k tramvaji. Mobily a vysílačky jsme neměli, dorozumívali jsme se gesty. Já jsem měla nahoře docela málo místa k manipulaci, šla prostrčit přesně tak ruka s barvou a kamera, které jsem ale neviděla do hledáčku. V podvědomí jsem celou dobu měla obavu z policie a uklidňovala se tím, že ani policie nemůže zčistajasna zastavit uprostřed mostu. S přestávkami na průchod lidí dole jsem házela dolů bomby barvy. Zvukový efekt byl překvapivě monstrózní. Nakonec jsem zjistila, že moje kamera byla celou dobu zapauzovaná, tak jsem alespoň natočila záběr na finální obraz a sešla jsem – už nalehko – dolů. Do večera jsme čekali, až obraz zaschne aspoň jakžtakž a na střeše auta jsme ho pak složený na několikrát odvezli na Žižkov. Obraz se pak asi týden sušil na zahradě Riapsu, střediska pro pomoc lidem v zoufalství, což vzniklo shodou náhod. Výsledek nevypadal špatně, razance dopadu barvy na plátno byla viditelná, ale prakticky byl dost nepoužitelný. Pro klauzury jsme ho museli instalovat na fasádě AVU svěšený dolů z 1. patra, pomáhalo mi s tím asi deset spolužáků a asistent ateliéru Jan Mária Mach. Obraz už neexistuje a viděla jsem ho vlastně jen na těch klauzurách.
Pro mne je to tedy školní práce, kterou bych nepřeceňovala, a žánrově něco jako „spiritistická akce s psychedelickým výsledkem“.
Markéta Vaňková, 2014
V rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.
