Společný projekt Moniky Krobové a Davida Krňanského pracuje s tenzí mezi individuálním výrazem a mechanickým reprodukováním. Vedle motivů těla a jeho zástupnostmi, měřítka a multiplicity, je jedním z témat výstavy samotný princip produkce forem, u kterých můžeme cítit latentní přítomnost lidské figury. Apropriace minimalismu a akční malby rozmělněny mechanickým opakováním suplují proces vytrácejícího se subjektu. Procesy, které identitu abstrahují na množinu znaků a funkcí. Dochází k proměně autentické bytosti na kvantitativní a kvalitativní vztahy a poměry. Koncepce společné instalace je založena na výrazné redukci výrazových prostředků a směřování k základnímu rozvrhu – síť, plocha, obal a prostor mezi, který je nasycený různými emocemi a nevyjasněnými myšlenkami. Výsledná konstelace mimo jiné reviduje fundamentální rozlišení na volné a užité umění a spíše podporuje určité příbuznosti v přemýšlení a pracovních postupech designera a volně tvořícího umělce. Produkty jejich práce vytrhává z jejich běžného kontextu nahlížení, čímž je činí částečně nefunkčními.
David Krňanský a Martin Nytra