Výstava Tomorrow’s Echoes vizuálně nastiňuje téma prožívání času a jeho linearity, kterou každodenně zažíváme s novým východem a západem slunce.
V perspektivě ženské zkušenosti přetížené neustálým napětím mezi produktivní a reprodukční prací otevírá zkušenost nelinearity času, kde se rytmus mechanizované současnosti vrství s cykličností, propadáním se do minulosti, ozvěnami budoucnosti a jinými zážitky polytemporality, které jsme se naučili ignorovat.
Chronologické řazení je základní rámec, který nám umožňuje orientovat se v posloupnosti událostí a vytvářet z nich srozumitelný příběh, přesto však nestačí k pochopení komplexity prožívání. Polytemporalita rozšiřuje tento lineární tok o vrstvy, cykly, návraty a jejich deformace. Umožňuje nám čas prožívat jako jednotlivé okamžiky, které se vzájemně ovlivňují, zpožďují nebo znovu vynořují. Nelineární interpretace času není popřením chronologie, ale její nadstavbou. Podobně jako kolektivní paměť dokáže rozšířit naše porozumění minulosti a umožňuje nabourat kontext dominantnich historickych narativů formovaných z mužské perspektivy a rozšířit je o marginalizovanou ženskou zkušenost vycházející z každodennosti.
Jako když hodíte kámen do vody připomínají výrazné linie v práci Ljuby Šlechtové navzájem se prolínající, ovlivňující a překrývající vlnění. Rozlité obrysy můžeme vnímat jako membrány jimiž navzájem pronikají emoce i frustrace. Výstava je pozvánkou do prostředí, kde se smývají rozdíly mezi prací a péčí, tělem a prostorem, mezi minulostí, přítomností a budoucností a kde se čas stává tekutým polem zkušenosti. Základním kamenem pomyslně hozeným do vody se v reflexi času z ženského pohledu pro Ljubu Šlechtovou stala protofeministická báseň Mary Collier The Woman’s Labour která už v 18. století pojmenovala únavu, neviditelnou a neoceněnou každodenní práci žen a poukázala na to, že čas není neutrálním rámcem, ale politickou silou.
Postavy na plátnech se snaží vzepřít kapitalistickému diktátu produktivity nekonečným odpočinkem ve vlastním tekutém rytmu. Snahy o zakoušení polytemporálních zážitků ve výstavě Tomorrow’s Echoes se odehrávají v latentním napětí všudypřítomných ciferníků monitorujících čas. Ale přesto ani objekty kovových hodin neumožňují ubíhající čas optimalizovat. Rozvlněné linie a deformované tvary rozpouštějí pevný řád lineární temporality a umocňují meditativní ponor do mnohovrstevnaté symboliky v němž se malby a objekty stávají prostředky k rozvažování o zkušenosti rozeklaného času a síle křehkosti.
Ljuba Šlechtová (2003) je vizuální umělkyně působící v Praze. Momentálně dokončuje bakalářské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Volné umění III.
V době zahájení výstavy Tomorrow’s echoes je v rámci programu Artist-in-Residence na dvouměsíční residenci v maďarském art quarter budapest. Dříve absolvovala stáže v ateliéru Malba 1 na brněnské FaVU u Vasila Artamonova a v rámci programu Visiting Artist studio vedené Setareh Shahbazi a Slávou Sobotovičovou. Je finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu 2025. Participovala na skupinových výstavách jako Hit the Deck (2025), Únětický špejchar, A Další Den (2024), Galerie Jelení nebo Škvíra v extázi (2023), Sochařský park Olšina. Pracuje v kontextu ženského pohledu na percepci neoliberálního vnímání času a tematizuje problematiku odvracení se od univerzálních přírodních cyklů, přesahujících lidskou zkušenost ve prospěch lineárního a přesného pojetí času.
