Výstava Still Life propojuje malířské přístupy Mashy Kovtun a Šimona Sýkory, kteří ve svých dílech reflektují vztah mezi osobními prožitky a sdílenou realitou současného světa. Jejich obrazy působí jako vytržené fragmenty z příběhu – místo jednoznačných narativů nabízejí spíše nejasné stopy a náznaky.
Některé výjevy se na první pohled jeví jako harmonické, místy až kýčovité, s touto estetikou však pracují záměrně – funguje jako prostředek poetičnosti i jako prvek znejištění.
Krajina v obrazech není pouhou kulisou, ale aktivním dějištěm, v němž se odehrávají nenápadné, těžko uchopitelné situace. Postavy se často dívají stranou nebo mimo obraz, jejich pohled je odkloněný, někdy zcela uzavřený do sebe. Ponechávají nás tedy v nejistotě – není jasné, co sledují, ani zda je to, co je zaměstnává, vůbec v obraze přítomné. Tento motiv podrývá očekávání lineárního vyprávění a převádí scénu do zvláštního stavu bezčasí. Některé obrazy tak působí jako filmové stills – přibližují se pozastaveným záběrům, které nevedou k jasnému pokračování, ale spíše rozvíjejí otevřené pole možností. Čas zde nepůsobí kontinuálně, ale rozpadá se do vrstev, v nichž přítomnost zůstává nejistá a křehká. Právě tato rozrušená temporalita je klíčovým motivem obou vystavujících. Jejich obrazy jsou sice nehybné, ale přesto vytváří dojem pohybu – zachycují cosi pomíjivého, co zároveň působí jako trvalá stopa. V této ambivalenci se objevuje paradox iluzorního bezčasí, jednou v podobě nostalgické vzpomínky na ztracenou bezstarostnost, jindy jako tísnivý pocit neodvratných obav, které se skrývají mimo obraz.
Still Life místo lineárního vyprávění směřuje spíše k zrcadlení stavu současného světa – jeho neukotvenosti, fragmentárnosti, ale i určité naléhavosti. Obrazy Mashy Kovtun a Šimona Sýkory tak fungují jako vizuální záznamy citlivosti k přítomnému okamžiku, který se neustále proměňuje a uniká jednoznačnému výkladu.
Masha Kovtun se narodila v roce 1993 v Dněpru na Ukrajině. Studovala na PGASA (2011–2014), na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2019–2024) a v současnosti pokračuje v doktorském studiu na Fakultě výtvarných umění v Brně. Absolvovala také studijní stáž na Angewandte ve Vídni (malířský ateliér Henninga Bohla). Pracuje s médiem instalace skládající se z malby, videa a sochy s důrazem na vzájemné porozumění nostalgie s melancholií a hledání vlastní identity, determinované specifičností situace imigrantky dlouhodobě žijícího v Praze. Její tvorba se vztahuje k tématu domova v nejširším slova smyslu, jako ke ztrátě intimity a bezpečí ve světě založeném na nekonečném toku přítomnosti, která rychle zastarává. Žije a pracuje v Praze. Její práce byly představeny na řadě samostatných i kolektivních výstav, mimo jiné ve stone projects, Praha (2024), Harkawik Gallery, New York (2024), Centru současného umění Praha (2024), MeetFactory, Praha (2024), 427 Gallery, Riga, LT (2023), a Galerii NTK, Praha (2022).
Šimon Sýkora je malíř narozený v roce 1990, žijící v Praze a Plzni. V roce 2019 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a zúčastnil se studijních programů Unarte Bukurešť (2016) a TNUA Taipei (2018). Po ukončení studia absolvoval pracovní stáž v galerii Sophie Tappeiner ve Vídni. V jeho pracích převládá pocit osamělosti, stesku a melancholie. Jako by se jeho díla dívala na svět očima poutníka, vyjadřují pocity vykořeněnosti. Malované výjevy letmých a vzdálených setkání, procházející venkovskými oblastmi a periferiemi, zkoumají zkušenost existence na okraji a na pomezí. Šimonovy malby jsou silně spjaté s jeho vlastním putováním. Poslední samostatné výstavy realizoval např. pro Sandwich Gallery, Bukurešť (2023), Galerie SPZ, Praha (2022), Liste, Basel (2022), GASK, Kutná Hora (2021), Polansky Gallery, Praha (2020, 2022 a 2025) a Brno (2020), Medium Gallery, Bratislava, s Phillipem Kolychevem (2020).
