Nepřesný český překlad nástěnka přání a snů působí na první pohled trochu nevědecky, na rozdíl od anglického označení vision board. Vizualizace životních cílů pomocí kreseb, fotografií nebo ručně psaných poznámek, je populární technika využívaná při kurzech osobního rozvoje. Ať už osobní rozvoj znamená cokoliv. Rozdíl mezi ezoterikou a psychologií z lifestylových časopisů, se stává téměř neviditelný. Od poloviny 20. století se hranice toho, co lze ještě považovat za seriózní výzkum lidské mysli, posunula směrem k méně uchopitelným, pro západní civilizaci nezvyklým konceptům. Šedesátá léta vnesla do psychologie inspiraci východní filozofií a šamanskými technikami. Změny vnímání za pomoci halucinogenů byly zkoumány v laboratorních podmínkách a rozšířené vědomí se stalo vědecky přijatelným termínem. Jedním z propagátorů alternativního pohledu na lidskou psychiku byl také spisovatel Carlos Castaneda. V roce 1968 publikoval ve vydavatelství University of California Press svoji první knihu s názvem Učení Dona Juana. Práce se prezentovala jako antropologický terénní výzkum, který mapuje užívání halucinogenních látek při šamanských rituálech indiánského kmene Yaqui. Kniha vzbudila ve své době nebývalý ohlas a stala se hitem nejen v oblasti kulturní antropologie, ale především u zájemců o nekonformní pohled na život a okolní realitu. Pojmy oddělená skutečnost nebo vnitřní dialog, se staly nezbytnou výbavou hledačů Nového věku. Po úspěšném bestselleru vyšlo několik dalších pokračování, za které Castaneda dokonce získal akademický titul. Pochybnosti o tom, zda se jedná o seriózní vědecké práce, se poprvé objevily na konci sedmdesátých let. Z pochybností se postupem času staly přesvědčivé důkazy. Mezitím se autor stáhl z veřejného života, odmítl se fotografovat a neposkytoval žádné rozhovory. Později vyšlo najevo, že okolo sebe vybudoval fanatický kult založený na manipulaci a indoktrinaci svých vyznavačů. Pět žen, které s ním žily, po jeho smrti beze stopy zmizelo. Kostra jedné z nich byla po letech nalezena v poušti. Než se Castaneda začal zajímat o antropologii, vystudoval sochařství a navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Jeho první, nikdy nevydaný rukopis se jmenoval Dial Operator (Volejte operátorovi).
Malířka Ludmila Smejkalová při práci v ateliéru pravidelně poslouchá hudbu a mluvené slovo. Při poslechu jedné z proslulých Castanedových knih, ji zaujal povědomý hlas, patřící známému herci. Stejný herec totiž namluvil automatického hlasového průvodce pro jednoho mobilního operátora. Smejkalová ve svých obrazech často propojuje konkrétní motivy s abstraktním dekorem a písmem. Na starších kresbách se postavy dívek prolínají s opakujícími se geometrickými tvary a rukou psanými vzkazy. Na malbách z poslední doby figury zmizely. Vystřídali je listy, květy, části kosmetických pomůcek a módní doplňky. Fascinace módou je v její práci téměř všudypřítomná. V minulosti měla vlastní módní značku Gaivota, pro kterou navrhovala sítotiskové potisky látek, ze kterých šila dámské oblečení. Fotografie vystřižené z módních časopisů a katalogů, většinou dokreslované, zase fungují jako obrazové poznámky, vizuální deníky zachycující příliš těkavé myšlenky. Nástěnná malba, která vznikla v prostoru galerie, pracuje se základní symbolikou geometrických útvarů – přímka, kruh, trojúhelník. Jednoduchá stylizace občas připomene umění přírodních národů (respektive jeho modernistické remixy), jindy odkazuje k textilním potiskům. Zlomky vizuálních informací se rozprostírají na černé ploše stěny jako průhledy do jiných dimenzí. Vidět je však jen změť čar, části vzorů, skvrny a zrcadlově napsaná věta – S volaným číslem se nelze spojit. Fragmentarizace nahradila ucelený pohled na realitu. Skutečnost se nepozorovaně prolnula s říší za zrcadlem.
Jiří Havlíček