Juraj Kollár

umělci Juraj Kollár
místo Slovensko
tagy malba Anglické titulky portrét
ůčinkující Juraj Kollár
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda
překlad Táňa Záhoráková
kategorie Profily
publikováno 25. 1. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Maliar Juraj Kollár nie je priaznivcom prvoplánového experimentovania. Z hľadiska námetov sa pohybuje na „území“ klasických žánrov – krajina, mesto, portréty, detaily urbánneho prostredia, (ne)miesta ľudskej (ne)prítomnosti. Kollár je predovšetkým zrelým umelcom, ktorý dôsledne a kontinuálne skúma možnosti maliarskeho média, overuje jeho nosnosť. Raster a rozostretie sú dve významové polarity, ktoré sa mi spájajú z jeho aktuálnou tvorbou. Racionálny princíp viažuci sa ku konštruktívnemu úsiliu výstavby obrazu je „spochybňovaný“ optickým zahmlievaním, zneisťovaním, narúšaním jasne rozpoznateľného predmetu. Mimeticky formulovaný objekt je nahradený vecnosťou. Gesto, snímanie, vtláčanie, optické chvenie či indexové znaky predmetov budujú štruktúru maľby, ktorá je vždy zároveň interpretáciou východiskovej „skice“ vo forme fotografického záberu.
Krajinomaľba, perforovaná štruktúrou pletiva, ktoré Kollár začleňuje do obrazu, sa opticky i hapticky rozbíja do množstva pastóznych plôšok. Akýsi reverzibilný divizionizmus (fr. diviser – deliť, oddeliť) rozvibruje plochu, ktorá nie je podriadená ani tak fyziologickým danostiam oka ako skôr „mozaikovo“ štruktúrovanej mriežke. Ortogonálny raster relativizuje pohľad von – do krajiny a navracia ho k obrazu –ploche, fragmentarizujúcej skutočnosť, s cieľom jej lepšieho uvedomenia.
Vizuálna stránka obohatená o kvality hmoty (materiálu) podnecuje k úvahe, že pre autora je dôležité predovšetkým nachádzanie abstraktných princípov v spôsobe nazerania na reálne viditeľný svet. Kollárov maliarsky spôsob vyjadrenia je redefiníciou zaužívaného pohľadu. Je analytickým, vecným štruktúrovaním skutočnosti z cieľom odhaliť jej nehmotnú podstatu.

související s
Juraj Kollár

Privatizační umělec Petr Pudil (upravené vydání)

Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.

Absence ve Videoarchivu 1 (kolekce VVP AVU) - Neoliberální stachanovci

Pro první díl pořadu pozvala Artyčok.TV socioložku, vysokoškolskou pedagožku a mediální teoretičku Irenu Reifovou. Ta nabídla z perspektivy svého výzkumného zaměření pohled na vztah audiovizuální umělecké produkce a sociální kritiky převládajících mocenských poměrů ve společnosti.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

Pišvejc - Framed

Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.