Mlčení bouře

umělci Filip Dvořák, Martin Kolarov
kurátor Michal Novotný
místo Atrium
ůčinkující Martin Kolarov, Filip Dvořák
kamera Milan Mazúr
zvuk Milan Mazúr
střih Milan Mazúr
interview Milan Mazúr
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Reportáže
publikováno 12. 4. 2017
jazyk Česky / English
embed link icon

To, co říkám, by mělo být čteno rychle, jako když se díváš.

Různé stavy vysvlečení.

Vodopády.

Sauny, vířivky a hliníková kola.

Tempo s elegancí.

Ne příliš sladké, ne příliš suché.

Šerosvit, pohyb, napětí, symetrie, zdobnost.

Něco se mi na té tíživosti vlastně líbí.

Protěžovali to, čemu říkali upřímné materiály: kamenina, dřevo, sisal, plsť, pytlovina a nevybělená bavlna. A určitě, tyto upřímné materiály jim připomínaly tu hlubokou neupřímnost plastů, Lykry, koženky a akrylátů, ze kterých jejich příměstští sousedé stavěli své vysněné moderní životy.

Eticky baroko signalizovalo degeneraci čistoty, jednoduchosti a průzračnosti středověkého umění; odmítnutí původní spirituality náboženskou institucí, která se nechala zkorumpovat; konec asketického ideálu obracení se do nitra k meditaci.

Baroko však monumentální vitraj zcela opustilo – pro honosné interiéry chrámů s bohatou polychromií oltářů a plastik, zlacenými štuky a umělými mramory na stěnách bylo potřeba hodně světla. Proto se při barokních přestavbách gotických chrámů rozšiřovala okna a pochopitelně se odstranilo i barevné zasklení.

Upustilo se však od honosných vitrají, ty byly nahrazeny prostým sklem, které se skládalo do geometrických tvarů, neboť kostely byly honosně zdobeny, bylo potřeba velké množství světla, proto se okna rozšiřovala a používala se nebarevná skla.