pohyblivý obraz

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:20:41

Chození - Kateřina Svatoňová

Většina lidí si akademickou práci představí jako těžkopádné stoupání po strmém schodišti slonovinové věže. Má své jasné hierarchie, formální uspořádání a psaná i nepsaná pravidla. Vyžaduje preciznost, odstup a píli. To vše je často pravda a někdy i nutnost. Málokdo si proto zpravidla myslí, že by teorie byla strhující nebo napínavá. Práce Kateřiny Svatoňové nám však ukazuje, že teorie je především dobrodružství.
02:01:37

Meze pohybu a sbírkové instituce

Existuje v jejich provozu vize a případně koncepční plán, který by reflektoval proměňující se technologické podmínky současného umění? A jaké formy institucionální péče o pohyblivý obraz by tyto instituce vůbec měly nabízet? Jde o podporu při produkci, vystavování, uchovávání? Jak vypadají smluvní vztahy mezi nimi, autory a autorkami?

Nový feminismus: Sex, nemoc a videopáska

Sex, nemoc a videopáska“ je pocta videu jako médiu, které umožnilo ženám poprvé tvořit a prolamovat pravidla sebezobrazení, místo toho, aby jen reprodukovaly obrazy, které jim byly předávány. Podobně jako se Vanalyne Greenová zapojila do práce s videem, umělkyně a autorky, které přispěly k tomuto projektu, dekonstruují a nanovo budují svou uměleckou praxi tak, aby odpověděly na výzvy a možnosti dnešní technologicky mediované společnosti.

Absence ve Videoarchivu 4 – Artificial Intelligence

Josef Holý se věnuje tématům informační války, dezinformací a vlivu algoritmů technologických gigantů na náš život. Jak jsou a byla tato témata reflektována mezi umělci a umělkyněmi, kteří pracují s pohyblivým obrazem? Zobrazování umělé inteligence nebo umělého člověka má v historii vizuálního umění poměrně pevné místo a pojí se s mnoha etickými otázkami, které nás dnes reálně dostihly.

Berlin, we should talk 04 - Madeleine Bernstorff

Madeleine Bernstorff studovala anglistiku a filozofii. Je filmovou kurátorkou a teoretičkou, spisovatelkou a pedagožkou, filmařkou pracující se Super-8 materiálem.

Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy.

PRO MÉHO OTCE

Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“

Historie médií v otiscích

Online prostředí se nám často jeví jako prostor zdánlivého bezčasí. Prostor, kde se artefakty minulosti hromadí bez ohledu na jejich původní kontext a kde po uspokojení okamžité poptávky zase mizí. Lze však (post)digitální krajinu využít k oživení ztracených, chybějících či vytěsněných médií, objektů, aktérů či rozhraní? Tematická kolekce audiovizuálních esejí ukazuje online prostor jako labyrint fragmentů a otisků analogové i digitální historie, jež lze spekulativně „dourčit“ tak, aby rozehrály neotřelé výměny mezi „kdysi“ a „teď“ a také uskutečnily alternativní či nerealizované budoucnosti.

Nový feminismus: Dopisy

Série pěti videí, která se zabývají tématy blízkosti a vzdálenosti, jsou zaměřeny na nesrovnalosti mezi lidmi, kteří na nás mají největší vliv: naši otcové si myslí, že rozluštili Záhadu jménem Žena, babičky, které ztělesňují fyzický úpadek ženy, a ženy, jako je Simone Weilová, které obdivujeme, ale kterým, na rozdíl od mužů, nebylo dovoleno prostě být.
0:41:07

Anton Vidokle - Institute of the Cosmos

Anton Vidokle je typ umelca u ktorého by sa mohlo zdať, že neprodukuje veľa umenia, aspoň nie v klasickom, materiálnom zmysle produkcie umenia. Vidokla zaujíma umenie ako prostriedok dozvedať sa o svete v ktorom žijeme čo najviac, skúmať ho.

MUZEUM

Na záver workshopu mal vzniknúť autorský dokument z miesta. Poprosil som šoféra, aby mi s traktorovým vláčikom popošiel pred kamerou. Na vláčiku boli úžasné výjavy zo skanzenu. Tá etuda na ulici so psom na konci videa je úplná náhoda. Točil a strihal som to priamo do kamery. Do podkresu som dal cez walkman hudbu, ktorá sa ozývala z amplióna v skanzene. Vznikla reportáž o parku, v ktorom sa skutočné udalosti, miesta a ľudia neobjavia. Na to, aký to celé bol silný zážitok, je akékoľvek video slabé.