Vrhnúť pohĺad na pohyblivý obraz - video ako obraz v pohybe

umělci Anna Daučíková
místo AVU v Praze
tagy pohyblivý obraz
ůčinkující Anna Daučíková
kamera František Zachoval
střih František Zachoval
kategorie Přednášky
publikováno 5. 2. 2007
jazyk Česky / English
embed link icon

Habilitační přednáška Anny Daučíkové “Vrhnúť pohĺad na pohyblivý obraz – video ako obraz v pohybe”, proslovená 14. prosince 2006 na AVU v Praze.

související s
Vrhnúť pohĺad na pohyblivý obraz - video ako obraz v pohybe

Historie médií v otiscích

Online prostředí se nám často jeví jako prostor zdánlivého bezčasí. Prostor, kde se artefakty minulosti hromadí bez ohledu na jejich původní kontext a kde po uspokojení okamžité poptávky zase mizí. Lze však (post)digitální krajinu využít k oživení ztracených, chybějících či vytěsněných médií, objektů, aktérů či rozhraní? Tematická kolekce audiovizuálních esejí ukazuje online prostor jako labyrint fragmentů a otisků analogové i digitální historie, jež lze spekulativně „dourčit“ tak, aby rozehrály neotřelé výměny mezi „kdysi“ a „teď“ a také uskutečnily alternativní či nerealizované budoucnosti.

Něžné informační boje

Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.

Absence ve Videoarchivu 4 – Artificial Intelligence

Josef Holý se věnuje tématům informační války, dezinformací a vlivu algoritmů technologických gigantů na náš život. Jak jsou a byla tato témata reflektována mezi umělci a umělkyněmi, kteří pracují s pohyblivým obrazem? Zobrazování umělé inteligence nebo umělého člověka má v historii vizuálního umění poměrně pevné místo a pojí se s mnoha etickými otázkami, které nás dnes reálně dostihly.
0:20:41

Chození - Kateřina Svatoňová

Většina lidí si akademickou práci představí jako těžkopádné stoupání po strmém schodišti slonovinové věže. Má své jasné hierarchie, formální uspořádání a psaná i nepsaná pravidla. Vyžaduje preciznost, odstup a píli. To vše je často pravda a někdy i nutnost. Málokdo si proto zpravidla myslí, že by teorie byla strhující nebo napínavá. Práce Kateřiny Svatoňové nám však ukazuje, že teorie je především dobrodružství.