ZBIGNIEW LIBERA

umělci Zbigniew Libera
místo AVU v Praze
tagy paměť satira V angličtině nerovnost socialismus tělesnost performance pohyblivý obraz dějiny fotografie
ůčinkující Zbigniew Libera
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
kategorie Přednášky
publikováno 27. 1. 2009
jazyk Česky / English
embed link icon

Zbigniew Libera je nepochybně jedním z nejzajímavějších polských současných umělců, jeho díla jsou niterná a zvrácená. Jeho životopis je poutavý a je velmi vzdálen od standardní umělecké kariéry: vyhnul se uměleckému vzdělávání, během stanného práva v Polsku byl na rok uvězněn (pro tisk nezákonných materiálů) a hrál v punkové kapele Sternenhoch.

související s
ZBIGNIEW LIBERA

0:06:22

Rozhovory o reprodukcích I/IV
Naslinit prst, otočit stránku 

Vystřihávala si tvoje babička taky tištěné reprodukce obrazů? V krabici pod postelí stárnou, žloutnou, chytají prach. – Zvuk trhajícího se papíru, když neobratně otočíš stránku ve starém časopise. – Vůně papíru. – Chceš si sáhnout? Prosíme nesahat. 

International Conference Art criticism 2.0

The privileged places of art-critical exposure – catalogue essay, curatorial remarks, broadsheet review, glossy art magazine article, academic research paper, art-historical monograph, and their online versions – have been challenged by new means of accessing the art-critical discourse (‘joining the debate’): blog entry, tweet, youtube video, facebook status/comment.

Documenting the Present

The “documentary turn” has often been mentioned in debates surrounding the art of the last two decades. Is it possible to describe the ways in which this turn has influenced contemporary photography? How has our perception of documentary changed in the age of smartphones, social media, and youtube?
0:05:43

Rituals of Solitude

Putovní výstava Rituály osamocení, jejíž koncepce vznikla v době celosvětového lockdownu, zkoumá šíření falešných zpráv, převrácení tradičního vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem, paradoxní rituály, jimiž jsou domovy osídlovány, způsoby, jakými jsou vizuální technologie domestikovány na nástroje sebeprezentace a spojení, hromadění, fetišizaci a vystavování předmětů v domácích interiérech; a krom toho i stavy osamocenosti, které vznikají v důsledku nucené izolace.
0:03:21

Skrze zranitelnost se můžu přiblížit druhým

Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.
0:06:22