Proluky

umělci Catherine Radosa, Jaro Varga
kurátor Kateřina Štroblová
místo GAMPA
ůčinkující Kateřina Štroblová, Jaro Varga
kamera Martin Pfann
zvuk Martin Pfann
střih Martin Pfann
interview Martin Pfann
kategorie Reportáže
publikováno 16. 2. 2022
délka 0:05:48
jazyk Česky / English
embed link icon

Dějiny nejsou neměnné; ačkoliv samotné události změnit nemůžeme, náš úhel pohledu je změnit může. Procházíme permanentním obracením dějin a hodnot, kterých bychom si měli považovat – je to celkem vysvětlitelné, neboť k tomu dochází vždy se změnou režimu, kdy se kromě pomníků boří i pohled na dějiny. To jsou slova předního českého historika Františka Šmahela, jež naznačují neustálou proměnu paradigmatu nazírání historických narativů.
K přehodnocování pohledu na určitou epochu docházelo v dějinách neustále; dnešní globalizovaná doba však jakoby přinesla rychlejší a radikálnější požadavky na změnu reflexe historie, souvisejícími s postkolonialistickým diskurzem a emancipací nejrůznějších hnutí a menšin.

Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.
Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.
Vendômský sloup, vztyčený Napoleonem jako upomínka vítězství u Slavkova, byl po šedesáti letech od vztyčení, během povstání Komuny, odstraněn jakožto pomník barbarství, falešné slávy a popření mezinárodního práva (v tomto procesu se, mimo jiné, angažoval umělec Gustave Courbet). Po pádu Komuny bylo však rozhodnuto o jeho opětovném vytvoření a vztyčení. Monument v cyklické proměně, závislý na ideologickém podhoubí dané epochy. Stále se opakující re-voluce.
Boření monumentů dob minulých jde vždy ruku v ruce se společenskou změnou. Aktuálně se nacházíme v bouřlivém ikonoklastickém období, kdy se k zemi hroutí nejen památníky protagonistů rasové nerovnosti. Monumenty ztrácejí svou funkci, a mnohdy se stávají přebytečným elementem veřejného prostoru, který je převrstvuje.
Symbolická vlákna historie se – často obtížně – rozplétají, aby se dále spojovala v nové verze a interpretace. „Bohatým bral a chudým dával“ je zlidovělou, až mytickou frází rámující historický obraz jedné z nejvýraznějších postav slovenských dějin, Juraje Jánošíka.
FU JA RA reflektuje vědomou devalvaci a nadbytečnou popularizaci elementů slovenské kultury. Pro přiblížení slovenského prostředí zástupům turistů průvodci často označují Jánošíka absurdními příměry jako „slovenský Robin Hood“ či připodobňují fujaru k didgeridoo, čímž přispívají k tomu, že se z lokálních tradic stává pokroucený, anekdotický narativ. S dobovým, plně zromantizovaným ideálem národního zbojníka nakládá rovněž první slovenský celovečerní hraný film z roku 1921, který stereotypně nevykresluje pouze hlavního hrdinu, ale ilustruje rovněž dobovou situaci, včetně antisemitských postojů.
Catherine Radosa i Jaroslav Varga tak reflektují aktuální potřebu proměny historických obsahů, jejich neustálé opakování i chybné intepretace, ukotvené ve sdílených kulturních kódech.

Kateřina Štroblová

Česko-francouzská umělkyně Catherine Radosa (*1984) pracuje především v médiu videa. Zaměřuje se na průnik situací, s nimiž se setkává nebo je sama vytváří. Zabývá se pamětí, její přítomností v určitém místě v daném čase: dokumentuje, pozoruje a „čte“ místo pomocí jeho historie a stop v něm otištěných. Zpochybňuje vztah jednotlivce a společnosti, geografické a sociální hranice, dějiny a identitu.

Tématem prací Jaro Vargy (*1982) je město a jeho proměna, přetváření či elementy zániku. Pracuje s historií, ale vždy ji propojuje, konfrontuje a reflektuje se současností, kterou zasazuje do širšího dějinného rámce. Zkoumá současné vnímání města a život v něm, vytváří urbánní mapy míst zanikajících, existujících i nově vytvářených. Zachycuje aspekt zániku a deformace místního kontextu a podoby nakládání s jeho odkazem. Vargovy práce jsou site-specific, reagující na kontext, historii a symboliku daného místa.