enfant perdu VS enfant terrible

umělci Ivars Gravlejs
kurátor Barbora Hájková
místo Dům umění Ústí nad Labem
tagy každodennost performance kniha pohyblivý obraz fotografie
ůčinkující Ivars Gravlejs
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
kategorie Reportáže
publikováno 12. 4. 2021
jazyk Česky / English
embed link icon

Ivars Gravlejs na výstavě Enfant perdu VS enfant terrible zdůrazňuje některé principy umělecké tvorby, jež jsou typické pro umělce Avděje Ter-Oganjana – hlavní zkoumanou osobnost Gravlejsovy disertační práce. S ruským umělcem Gravlejs spolupracoval na několika výstavních projektech, např. kurátoroval Ter-Oganjanovu retrospektivní výstavu V prdeli uspořádanou v roce 2014 v Tranzitdisplay. Spojuje je i osobní a umělecký přístup k tvorbě vyznačující se nonkonformním a provokativním jednáním v podobě subverze, recese, (sebe)ironie a odporu k autoritám. V kontextu identifikace národní mentality se o Češích říká, že jsou smějící se bestie. Lotyšský umělec však některé méně otrlé povahy dokáže i v České republice vyvést z míry.

Gravlejs ve své práci využívá především nová média a často podvratnými anebo zesměšňujícími zásahy podkopává domnělou vážnost a všednost fenoménů, které běžně v občanském životě zažíváme (škola, nákupy, reklamní fotografie, média, sebeprezentace v internetovém prostoru apod.). Autor začal uplatňovat konceptuální a performativní přístup v médiu fotografie již během dětství a dospívání. V juvenilní tvorbě – tzv. Early works – se zabýval především destruktivními a vulgárními motivy, které ovšem odkazují na běžné „klukovské rošťárny“. Při vhodně zvolené interpretaci jsou velmi humorné, ale zároveň kritizují některé společenské souvislosti. Na výstavě enfant perdu VS enfant terrible využívá Gravlejs médium videa, v němž pomocí videokoláže představuje principy své dosavadní tvorby týkající se provokativního a pro citlivé diváky dráždivého jednání. Zároveň je nedílnou součástí výstavního projektu i performance, která s odkazem na peep show také nenechává diváka v klidu. Podoba výstavy přístupná i během protipandemických opatření navíc komunikuje s divákem ve veřejném prostoru a umožňuje Gravlejsovy sebeironické a groteskní anekdoty uvést ve formě dialogů a kontrastů.

Ivars Gravlejs (1979, Riga) absolvoval v roce 2007 magisterské studium na katedře fotografie na FAMU a v současnosti dokončuje doktorské studium na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vladimíra Skrepla disertační prací Příběh klauna. Pedagogicky působí jako vedoucí ateliéru fotografie na Fakultě výtvarných umění FAVU v Brně, který je zaměřen především na motivaci a vedení ke kreativní a ne nutně formální umělecké činnosti studentů. V uplynulých letech bylo uspořádáno několik Gravlejsových samostatných výstav např. Pat a Mat: výběr z prací v Galerii Města Blanska (2019), Outlet v Mukusalas Makslas salon (2018, Riga), Shopping Poetry v Careva contemporary (Riga, 2018), Klusā daba v MĀKSLAI VAJAG TELPU (Riga, 2017) a účastnil se několika skupinových výstav např. v Meetfactory (Praha, 2019), v Nevan Contempo (Praha, 2019) a v Tate Modern (Londýn, 2016). Jeho práce byla zastoupena na festivalu Photo London 2019 v Somerset House a v roce 2015 byla vydána monografie Ivarsových raných prací Early Works v nakladatelství Mack (Londýn).

související s
enfant perdu VS enfant terrible

0:03:21

Skrze zranitelnost se můžu přiblížit druhým

Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.
0:07:34

PAF Olomouc 2025

Co se stane, když Pinocchio řekne „My nose grows now!“ ? Olomoucký festival proměňuje větu o rostoucím nose v nadsázku i znepokojivou sondu do současného soukolí lživých rozporů, z nichž je často obtížné nalézt cestu ven.
0:04:16

Y: Petrosexuality

Andresson si hraje s rigidností jazyka akademického světa, který používá s nadsázkou a promítá s žoviálním přednesem plným sexuálního harašení a misogynních poznámek. Autorka nabourává naše hranice – tak jako nabourává hranice sexuálních podtextů a skrytých projevů ve způsobu komunikace maskulinního pop světa. Intuitivně řadí s určitou obscénností sobě podobné vizuální klíče, které jsou protikladem dvou světů.

Absence ve Videoarchivu 4 – Artificial Intelligence

Josef Holý se věnuje tématům informační války, dezinformací a vlivu algoritmů technologických gigantů na náš život. Jak jsou a byla tato témata reflektována mezi umělci a umělkyněmi, kteří pracují s pohyblivým obrazem? Zobrazování umělé inteligence nebo umělého člověka má v historii vizuálního umění poměrně pevné místo a pojí se s mnoha etickými otázkami, které nás dnes reálně dostihly.
0:04:56

A wee bit of Heritage

Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.
0:04:47