KRISTIÁN

umělci Zbyněk Baladrán
místo Česká republika
tagy identita film pohyblivý obraz dějiny animace mytologie
střih Zbyněk Baladrán
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 29. 4. 2009
jazyk Česky / English
embed link icon

Zbyněk Baladrán jednoduchým střihem propojil fragmenty dvou českých filmů – jednoho z období nacistické okupace (Kristián) a druhého z doby bezprostředně po ukončení války (Pérák a SS). Oba filmy mají pro české publikum hodnotu mýtu (jako filmové umění). Filmy z doby okupace jsou více spojovány s dobovou sentimentalitou než s válečným kontextem; naopak Trnkův poválečný film je přímou reakcí na ukončenou válku, v níž byl nepřítel poražen. Oba filmy reprezentují jistý čitelný, a přesto složitý kontext. Jejich zasazení do nového rámce pouhým střihem vytváří modelový vzorec pro analogický postup při práci s jinými informacemi.

související s
KRISTIÁN

0:09:38

Rekino

Oživení starých kin je jedinečnou příležitostí jak propojit nadšení pro kulturu se zájmem o minulost a oslovit návštěvnictvo všech generací.
0:07:50

PAF Olomouc 2024

23. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění PAF Olomouc zastřešilo téma Deníky. Ty mohou být dialogem s technologií, kdy se proměna myšlení odehrává na základě doteků klávesnic, psacích strojů, záznamů na kameru nebo diktafon. Jako každý rok se v rámci festivalu konalo také vyhlášení soutěže Jiné vize, mapující současnou podobu pohyblivého obrazu v ČR.
0:07:34

PAF Olomouc 2025

Co se stane, když Pinocchio řekne „My nose grows now!“ ? Olomoucký festival proměňuje větu o rostoucím nose v nadsázku i znepokojivou sondu do současného soukolí lživých rozporů, z nichž je často obtížné nalézt cestu ven.

Showcase 03 | Lorenzo Sandoval a Pedro André: Environmelisma

Film Environmelisma vychází z předchozího stejnojmenného textu, který vydalo nakladatelství A-desk v roce 2024 a který zkoumal spojení slov „environment“ a „melisma“, aby nabídl perspektivu, z níž lze vnímat, co nám příroda říká.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.