Darina Alster je vizuální umělkyně, publicistka a pedagožka, která se nejčastěji vyjadřuje performancemi, mluveným slovem, multimediálními instalacemi a videem. Hlavními tématy její tvorby jsou čas, identita, náboženství a osobní či politické vztahy. Ve své tvorbě překračuje hranice reality, narušuje běžné situace nepochopitelnými iracionálními jevy, čímž nechává promlouvat podvědomí. Ráda kombinuje nová media s archaickými, inspiruje se astrologií, různými druhy náboženství či pohádkami.
V poslední době se zabývá uměním souvisejícím s těhotenstvím, zrozením a mateřstvím. Pokouší se toto silné téma ztvárnit netypickým způsobem. A sice v rovině osobní mythologie, kterou rozvíjí na základě vlastních pocitů z mateřství v kombinaci a porovnáním s pradávnými mýty, kulty plodnosti a čarodějnictví (Venuše, Isis, Kybele, Demeter, Lilith, Kálí, Sophia, Madona). Téma laktačního umění rozšiřuje a věnuje se mu v čím dál složitějších souvislostech. Výstavu pro Galerii NoD připravila s ohledem na tento specifický experimentální prostor, střídá tu různé výrazové prostředky. Vytvořila sugestivní prostředí s magicky působícími objekty, fotografiemi a videi a s uměleckými předměty dalších autorů, jež se staly neoddělitelnou součástí promyšleného celku.
Představují se tu díla, která jsou často ve vzájemném kontrastu. Naznačují bezpečí nebo naopak nejistotu a také rozhraní mezi dobrem a zlem, světlem a tmou. Darinu Alster zajímá náboženská mystika, její různé typy a stupně i rozdíly mezi věřícími. Pracuje s jinotaji, nechce se vyjadřovat příliš otevřeně a přímo, nechává rozvinout představivost diváků. Různé druhy mystiky mají své vlastní kódy, které nelze vždy odhalit a které mohou a dokonce mají zůstat utajené. Záleží na každém, jak jednotlivé symboly vnímá, co si za nimi představí. Umělkyně se zabývá vírou, která se sice může stát pouhou zástěrkou pro získávání moci, ale zároveň zůstává jedinou jistotou pomáhající zbavit se pochybností.
Jejím dalším důležitým tématem je zkoumání ženského i mužského přístupu k různým otázkám. Zvláštní pozornost věnuje těhotenství, narození a mateřství, tak výrazně ovlivňujícím myšlení a cítění ženy. Někdy záměrně pracuje s pokleslou estetikou a s až romanticky laděným kýčem.
Pro ztvárnění svých motivů volí vedle rozmanitých technických postupů i rozdílná měřítka, takže ve výstavním prostoru vzniká záměrně bizarně působící celek, který však má své zřetelně formulované zákonitosti. Jde o jednotu v rozmanitosti přinášející harmonii i napětí, v níž autorka klade otázky, na něž neexistují jednoznačné odpovědi.
Jiří Machalický
Výstava v galerii NoD nese název Novodobé formy zaříkávání reality. Výstava je vize, kde Anima promítá vlastní tělo do prostoru galerie. Zaříkává galerii opakujícími se obrazy feminity. Zachycuje ženu v nitru muže, zranitelnost dítěte, různé aspekty lásky i nenávisti v kontrastu s všudypřítomnou smrtí. Obrazy se opakují a proplétají v rytmu nevědomí. Podstatou je přímý divákův zážitek. Vhled rychlejší než myšlenka. Prostor galerie tepe, stává se jakýmsi tělem.
Jádrem výstavy je videooltář, který je zasvěcen vztahu mezi mužem a ženou. Křehkým jádrem Bohyně je vztah. Pulzace mezi protiklady.Tělo Bohyně je rozprostřené do prostoru. Serie kojení zachycuje intimitu mezi matkou a dítětem, jemuž kontrastují zápasy s daimonem duše. Ve výstavě roste trávník jež upomíná životní růst Matky Země. Každé stéblo trávy vydává melodii růstu. Život je jedna velká složitá harmonie.
Tep srdce rozeznívá veřeje galerie. Mantra srdce vítězící nad smrtí složená z rytmů mnoha lidských bytostí, tepů rychlých i pomalých dřív než zub času ohlodá jejich těla na kost a kostry rozpadnou se v prach.
Instalace by měla vytvářet napětí, být cítit pižmem a kadidlem, být iritována i obdivována nepochopena i stavěna na pranýř jako byli jsou a budou živí i mrtví bohové v nitru každého člověka.
Darina Alster
