„Nacházíme se v době, kdy jsme se vypuzeni z veřejného prostoru uzamkli do toho soukromého. Byt nebo pokoj se staly naším útočištěm, bunkrem, schovkou. Pohyb po ulicích jsme omezili na minimum, a každá procházka se tak stává svátkem. Míjíme okna a snažíme se zachytit něco ze života lidí za nimi. Šmírujeme schované světy a doufáme, že uvidíme něco, co nás nadzvedne, vzruší, stimuluje. Ve výlohách zkoumáme vlastní odraz, cizí příběhy, ale i ulici za námi. Kdo se v tu chvíli dívá a kdo je pozorovaný? Výloha jako zamčený, ale přesto otevřený prostor. Na dosah, ale jehož světa se přes tlusté sklo nelze dotknout. Jiná intimita ve světě, kde se dotyk stal nebezpečným.“ Věříme, že možnosti exhibice v prostoru, který nyní využíváme pouze k cestě do práce nebo na nákup, jsou neomezené a konstantně se rozvíjejí.
Vzali jsme díla z prostředí galerií a zasadili do kontextu výloh, které mají primární funkci nabízet, prodávat. Ovšem spousta výloh momentálně nemůže za současných opatření plnit svou funkci. Umělci i podniky jsou na existenční hraně. Tyto světy se proto spojily.
