Live Cinema - Obraz a Algorytmus

umělci Kryštof Pešek
místo CAS FAMU
tagy technologie k poslechu pohyblivý obraz programování algoritmus
ůčinkující Kryštof Pešek
kamera Anna Kryvenko
zvuk Anna Kryvenko
střih Dalibor Knapp
kategorie Přednášky
publikováno 7. 2. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Tvorba Kryštofa Peška zaujímá pozici mezi computer-artem, generativní grafikou a videoartem. Pracuje převážně v programovacím prostředí Processing, ačkoli jeho díla mají někdy formu DVD, nebo filmu, jsou v naprosté většině založeny na otevřených algoritmech. Ty určují výslednou podobu videa formou “inteligentního” konceptu, souboru pravidel a vazeb, který může být realizován v různých podobách. Jeho příspěvek ke konferenci představí některé formy možné interakce mezi živě generovaným obrazem, senzorickými vstupy a algoritmy v kontextu VJingu a audiovizuální performance.

související s
Live Cinema - Obraz a Algorytmus

0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.

Status umělce

Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají?
0:05:43

Rituals of Solitude

Putovní výstava Rituály osamocení, jejíž koncepce vznikla v době celosvětového lockdownu, zkoumá šíření falešných zpráv, převrácení tradičního vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem, paradoxní rituály, jimiž jsou domovy osídlovány, způsoby, jakými jsou vizuální technologie domestikovány na nástroje sebeprezentace a spojení, hromadění, fetišizaci a vystavování předmětů v domácích interiérech; a krom toho i stavy osamocenosti, které vznikají v důsledku nucené izolace.
0:04:22

Rekonstrukce č. 5

Lidé této verze budoucnosti nejsou nazíráni jako specifické a samostatně se rozhodující osobnosti, ale naopak jako jednotky deterministicky podřízené přísné kategorizaci. To s sebou nevyhnutelně nese oslabení mezilidských vztahů, jež ukazuje, že krutým důsledkem racionalizace společnosti je nemožnost lidského štěstí.