Martin Mazanec (*1981) je – jako kurátor na české umělecké scéně – spojen především s jedním konkrétním výtvarným médiem, pohyblivým obrazem, které určuje jak jeho badatelský zájem tak institucionální zázemí, ve kterém se profesně realizuje. Od roku 2007 je Mazanec hlavním dramaturgem Přehlídky animovaného filmu a současného umění v Olomouci (PAF), která může mást svým názvem, ve skutečnosti se jedná o několikadenní festival současného videa, filmu, umění a hudby, který v roce 2017 oslavil 16. ročník své existence. Spíše než s pojmem „animace“ ale Mazanec pracuje s termínem „pohyblivý obraz“, který podle něj naznačuje „pohyb mezi kinem a galerií, hudbou a obrazem, interiérem instituce a veřejným prostorem Olomouce“. To je pole, ve kterém se „pohybuje“ i odborný Mazancův zájem.
Dizertační práci sepsal na FAMU (2007-2012) a věnoval se v ní modernistickému architektovi Frederickovi Kieslerovi (pod názvem Kino. Rekonstrukce filmového prostoru), jenž začínal jako divadelní scénograf, postupně se ale vyvinul v avantgardního umělce, architekta a designéra, pracujícího mimo jiné i s prostorem filmové projekce. Možné způsoby rozkročení filmového prostoru a projekce pak Mazanec zkoumal – ve spolupráci s umělcem Dominikem Gajarským – na výstavě Černá Marie (2016), kterou připravil pro pražskou galerii VI PER a která byla věnována právě některým aspektům tvorby Fredericka Kieslera. Právě na české umělecké scéně je Mazanec znám jako kurátor pohyblivého obrazu, kterému se věnuje v širokém spektru jeho současných tendencí. Jím kurátorované výstavy často mívají formát proměnlivých událostí – a to buď na základě situací měnících se podle půdorysů projekčních sálů nebo podle prezentovaných videí, jako tomu bylo v rámci projektu Sny na prodej pro Drdova Gallery. Ty trvaly 26 dní, každý večer bylo představeno jedno video, film či instalace od českého nebo slovenského umělce či umělkyně, čímž vznikl i určitý pomyslný „archiv“ nebo katalog děl, která byla vytvořena za uplynulé dva roky. Z dalších výstavních projektů je třeba také jmenovat třídílnou sérii Přátelský film (2007-2008), kterou Mazanec realizoval s Michalem Pěchoučkem a během níž doplňovali video-projekce performancemi; výstavu Vystavovatel a jeho diváci (Dům umění v Brně, 2011), kde se zabýval pozicí diváka a prostorovou dispozicí galerie; nebo roční cyklus výstav nazvaný Křehké kino (Galerie Mladých, 2012), který akcentoval prostor galerijní instituce a ohmatával podoby produkce a distribuce pohyblivého obrazu.
Podstatnou součástí Mazancovy praxe je i jeho pedagogická činnost na FaVU VUT v Brně, kde vede Ateliér videa společně s Janem Šrámkem. Zde jednak pracuje s nejmladší generací video-umělců, ale také pomáhá rozšiřovat hranice média pohyblivého obrazu. Mazanec se také podílel na množství katalogů a sborníků – vydaných převážně v edici PAFu, a publikuje ve filmových i výtvarně-kritických periodicích (mj. Iluminace, Labyrint Revue, A2 nebo Cinepur).
Anna Remešová
