Dnes, kdy píšu tento text pro výstavu Madeleine Andresson s názvem Petrosexuality pro galerii 35M2, se v ranních zprávách mihne informace, že Donald Trump je uznán vinným ze sexuálního obtěžování novinářky. Mám jásat, ačkoliv se mě případ konkrétně netýká? Ale ano, týká! Týká se všech žen, mužů, dívek, chlapců nebo jiných bytostí, na kterých se páchá či páchalo zlo, nejen však to sexuální.
Vracím se myšlenkami k momentu, kdy v roce 2016 usedl tento rigidní příklad bílé maskulinity do vedení Spojených států. Trumpova misogynní vláda mj. neustále rozporovala existenci klimatických změn. Toxické popírání environmentálních problémů, oceňování fosilních systémů patriarchální vládou a utiskování odlišných. Násilí, toxicita, uměle vytvářené potřeby či nutkavost tohoto systému, ve kterém vše lze jednoduše mít, je postavena na jednoduchém vzorci cukr a bič. Tato bílá misogynie je hlavní představitelkou petro-maskulinity plodící autoritářskou moc.
Dnes také ve spamu nacházím nabídku na Aktivátor penisu, zaručující obří penis, velké orgasmy a silnou erekci. Jsem znechucená a unavená těmihle zprávami, které stále trvají na jedinečnosti a velikosti bílých dicků. Chce je někdo?
V návaznosti na fosilní paliva, které již byly v galerii 35M2 zpracovány slovenským autorem Oto Hudcem na výstavě s názvem We Are All Carbon v roce 2019, pokračujeme se stále aktuální otázkou jiného druhu fosilních paliv – ropou. Je zajímavostí, že slovo pochází z polštiny a znamená „hnis“ – jde o staré označení solných pramenů, zároveň se ví, že ropa vznikala po dobu mnoha milionů let z odumřelých mořských těl mikroorganismů a drobných živočichů. Poprvé tak v galerii 35M2 vystavujeme umělkyni švédského původu, žijící v Kodani, Madeleine Andersson, jež se zároveň prezentuje prvně i v České republice.
Termín petrosexualita jsem poprvé zaregistrovala na letní škole v Lotyšsku díky eseji, kterou jsme společně četli. Šlo o text od Cary Daggett Petro-maskulinity: Fossil Fuels and Authoritarian Desire, ze které shodou okolností vychází silná inspirace i v práci Andresson. Fosilní kapitalismus, který stále čerpá z atmosféry 70. let v USA, se snaží spalovat více než je potřeba, stále žene lidi k výkonu, k mylné představě o stálých zásobách energie, která začíná skrze kapitalistické touhy nabírat podobu explozivní deregulace. Stále se prosazuje aura, která je vystavěna na nutnosti konzumního způsobu životního stylu. Je to však ještě potřeba?
Petro-sexualita vychází ze dvou základních slov – petrol (jako olej, ropa) a sex (jako orgastický proud pocitů, vjemů, biochemických reakcí vedoucích k početí). Andresson vtipně a sarkasticky propojuje mužskou maskulinitu s ropným těžebním průmyslem, který demonstruje svoji sílu, chtíč a slast, až k erupci výstřiku. Pokud bychom se podívali blíže na lingvistické terminologie, moc se od sebe neliší. Spermiogeneze, epididymální maturace, ejakulace, kapacitace, jaderná membrána, hladké chordy, terminální část, dvojice centrálních tubulů, jaderné vakuoly, akrosom, centriol, anulus nebo kontinentální šelfy, abysál, kerogen, ropné pasti, laterální migrace, rozpínání plynové čepičky, kontrakce horninového skeletu kolektoru aj. Pokud člověk není s těmito termíny obeznámen, jen těžko odtuší, co se týká lidského těla a co ropné těžby.
Andresson si také hraje s rigidností jazyka akademického světa, který používá s nadsázkou a promítá s žoviálním přednesem plným sexuálního harašení a misogynních poznámek. Autorka nabourává naše hranice – tak jako nabourává hranice sexuálních podtextů a skrytých projevů ve způsobu komunikace maskulinního pop světa. Intuitivně řadí s určitou obscénností sobě podobné vizuální klíče, které jsou protikladem dvou světů. Vizuální přemýšlení se tak prolíná s vnitřní tělesností – tekutiny těla, jako je voda, hnis, sliny, menstruační krev aj., s fosilním průmyslem a jeho těžbou a silovém přístupu k Zemi jako k ovládanému orgánu. Fantazírování o nutkavém zdolání a posedlost penetrací Země spojuje s globálními otázkami skrze svoji smyslovou tělesnost. Je tak lépe čitelná divákovi, který se může lépe napojit na emocionální charakter teoretického diskurzu.
Na výstavě autorka představuje svůj dlouhodobý projekt, který nacházíme ve čtyřech autonomních dílech – video Vaše díra je náš cíl obsahuje koláž ze záběrů pracovníků v průmyslu fosilních paliv různě nalezených autorkou. Ironie, se kterou ve videu autorka pracuje, se prolíná s tělesnými reakcemi těla, s jeho otvory, tekutinami, žlázami a až cynicky je přirovnává k fosilnímu palivu. Název pak vychází ze sloganu, který využívají ropné společnosti, především v USA. Druhým dílem je určitá vědeckofantastická obrázková myšlenková mapa, která nejenom vtipně odkazuje na vizuální gramotnost, ale na i proud myšlení samotné autorky. Součástí je performativní přednáška, která odkazuje na lingvistiku přednesu, soubor metodologií vizuálního studia či performativní metodu, kdy autorka používá hlas a výraz těla. Důležitou částí je také publikace s názvem Petrosexualita, kterou autorka spolu s ostatními účastníky (Unn Aurell Hansson, Kevin Pihlblad Bogle, Adam Varab, Imre Szeman, Sonia Sagan, Mari Mattsson, Valentin Malmgren, X, Annie Bergstedt, Richard Krantz, Pernille Nordentoft Tørslev & Ba Bladh) a jejich příspěvky připravila. Jde o dekonstrukci a zamyšlení nad fosilním průmyslem a kulturou obecně. Spekulativnost vyprávění je tak intenzivním zkoumáním našich kapitalistických tužeb, které přináší mnoho různých závěrů. Autorka také zapojuje do hry lidské vztahy, které se někdy přiliš neliší od vztahů těžěbního průmyslu – spojitost, kterou zde nachází, vídáme dennodenně – u partnerů a partnerek, kteří se nás snaží ovládat, a nakonec po nich zůstane jen hořko a pocit destrukce.
