Jednoho dne přijde den, kdy den nepřijde

Opuštěné rozkládající se zbytky (Václav Litvan) a nalezené fragmenty věcí přeměněné v porcelán (Crystal Z Campbell). Zvuk deště se se mění v tleskání dlaní a praskání ohně (Katharina Fritsch); opakující se zvuk několika verzí nejznámější italské písně z jak z doby sjednocení i odporu (Liliana Moro). Podivné nářadí na cvičení či mučení (David Renggli) a překrývání se první a poslední verze písně Over the Rainbow v podání Judy Garland (Christodolous Panayiotou). Poletující závěs před vchodem do mešity v Káhiře a třepotající se červená vlajka zahalující západ slunce v Brooklynu (oboje Anna Franceschini). Bezbožná připomínka historické křesťanské scény (Danny McDonald) a zamrzání času ve vygumovaných novinách (Christian Holstad). Paralelně k výstavě psaný vesmír Adama Christensena – výzkum pod povrchem komunikace. Vražedný konec prináší lyrická textová rekonstrukce tragédie ve městě Jonestown v roce 1978 (Crystal Z Campbell).
Jednoho dne přijde den, kdy den nepřijde (název audioinstalace od Runy Islam, který cituje knihu Open Sky od Paula Virilio) vyhovuje stavu rozpolcenosti a zapomenutí. Zvuky působí zároveň; předměty leží v prázdném prostoru; texty jsou připevněny na bílé zdi a v temných místnostech se objevuje několik videí. Konec překonává vsechna očekávání.