Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

kurátor Martin Mazanec
místo VI PER
tagy technologie pohyblivý obraz dějiny umění
ůčinkující Martin Bernátek
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
kategorie Přednášky
publikováno 5. 8. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Polykino a polyekran, výsostně modernistické projekty, jsou často zahrnovány do dějin tzv. mediálního umění jako jedinečné experimenty a předznamenání pozdějších projektů, např. expanded cinema. Spojuje je princip obrazové simultánnosti, překračování dobového konvenčního kinematografického dispozitivu a pozornost k formě. Polykino L. Moholy-Nagye je typickým avantgardistickým dílem-programem, polyekran J. Svobody symptomem technooptimismu přelomu 50. a 60. let a materiálních podmínek oficiálního umění ve státním socialismu. Do jaké míry lze pojmout jejich společné vystavení jako výzvu ke hře a k teoretické spekulaci anebo jako nereflektované potvrzení dějin umění konstruovaných jako dějiny jedinečných ikonických estetických objektů uspořádaných do prosté genealogie? Jak je možné využít jejich vzájemnou konfrontaci k jejich oboustranné kritice a také k překročení mediálně a esteticky specifického rámce dějin umění a kultury?

Martin Bernátek je teatrolog, odborný pracovník na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a student doktorského programu oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury. Aktuálně se zabývá tématem promítání v divadelních prostorech před první světovou válkou.

související s
Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

0:04:46

Resensing – Za hranicí symbiózy

Výstava rozvíjí možnosti inkluzivního vnímání prostředí a forem mezidruhového soužití. Ambientní imerzivní instalace představuje pokračování autorčina výzkumu v oblasti vztahů mikrobiologie, technologií a posthumánní filozofie. Patrícia Chamrazová zde naznačuje přístupy k prožívání odlišných vrstev realit, které vzájemně komunikují i soupeří, a hledá rozšířené cesty chápání aspektů diferentních světů, jež nemají explicitně určené hranice vlastního časoprostoru.
0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
0:04:19

Postpost gallery / A. W. O. L.

Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.

Absence ve Videoarchivu 5 – Hodné holky nezlobí: intimita jako nástroj subverze

Tereza Fousek Krobová připravila pátý díl pořadu Absence ve Videoarchivu, který se věnuje tématu intimního a veřejného prostoru z perspektivy několika českých umělkyň a uskupení.