Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

kurátor Martin Mazanec
místo VI PER
tagy technologie pohyblivý obraz dějiny umění
ůčinkující Martin Bernátek
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
kategorie Přednášky
publikováno 5. 8. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Polykino a polyekran, výsostně modernistické projekty, jsou často zahrnovány do dějin tzv. mediálního umění jako jedinečné experimenty a předznamenání pozdějších projektů, např. expanded cinema. Spojuje je princip obrazové simultánnosti, překračování dobového konvenčního kinematografického dispozitivu a pozornost k formě. Polykino L. Moholy-Nagye je typickým avantgardistickým dílem-programem, polyekran J. Svobody symptomem technooptimismu přelomu 50. a 60. let a materiálních podmínek oficiálního umění ve státním socialismu. Do jaké míry lze pojmout jejich společné vystavení jako výzvu ke hře a k teoretické spekulaci anebo jako nereflektované potvrzení dějin umění konstruovaných jako dějiny jedinečných ikonických estetických objektů uspořádaných do prosté genealogie? Jak je možné využít jejich vzájemnou konfrontaci k jejich oboustranné kritice a také k překročení mediálně a esteticky specifického rámce dějin umění a kultury?

Martin Bernátek je teatrolog, odborný pracovník na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a student doktorského programu oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury. Aktuálně se zabývá tématem promítání v divadelních prostorech před první světovou válkou.

související s
Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
0:07:12

You Make Me Feel

Výstava se skrze práci s pohyblivým obrazem umělkyň Jeanie Crystal, Zein Majali a Emily Pope zaobírá tématem deníků a vyprávění o vlastní osobě. You Make Me Feel je dávkou pocitů, změtí reakcí a vzkazem pro své budoucí já.
0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.
0:50:39

Kultura převlékání: Umění na troskách socialismu a vrcholcích nacionalismu

Edit András sleduje zejména společensky angažované, sociálně citlivé a kritické práce maďarského umění. Zajímá ji změna společenské pozice umění a to, jakými způsoby se aktuální situaci přizpůsobuje nebo jí naopak vzdoruje. Všímá si, jak se postsocialistická kultura vypořádává s vlastní minulostí, věnuje se genderovým aspektům maďarského umění, zkoumá vztah kultury a moci i způsob, jak snadno se kulturní a historická témata dají politicky zneužít.

Andrea Průchová Hrůzová

Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 
0:06:02