Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

kurátor Martin Mazanec
místo VI PER
tagy technologie pohyblivý obraz dějiny umění
ůčinkující Martin Bernátek
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
kategorie Přednášky
publikováno 5. 8. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Polykino a polyekran, výsostně modernistické projekty, jsou často zahrnovány do dějin tzv. mediálního umění jako jedinečné experimenty a předznamenání pozdějších projektů, např. expanded cinema. Spojuje je princip obrazové simultánnosti, překračování dobového konvenčního kinematografického dispozitivu a pozornost k formě. Polykino L. Moholy-Nagye je typickým avantgardistickým dílem-programem, polyekran J. Svobody symptomem technooptimismu přelomu 50. a 60. let a materiálních podmínek oficiálního umění ve státním socialismu. Do jaké míry lze pojmout jejich společné vystavení jako výzvu ke hře a k teoretické spekulaci anebo jako nereflektované potvrzení dějin umění konstruovaných jako dějiny jedinečných ikonických estetických objektů uspořádaných do prosté genealogie? Jak je možné využít jejich vzájemnou konfrontaci k jejich oboustranné kritice a také k překročení mediálně a esteticky specifického rámce dějin umění a kultury?

Martin Bernátek je teatrolog, odborný pracovník na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a student doktorského programu oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury. Aktuálně se zabývá tématem promítání v divadelních prostorech před první světovou válkou.

související s
Dispozitivy simultaneity. Polyekran a polykino

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
0:06:09

Ivan Meštrović (1883–1962) Sochař a světoobčan

Výstavní projekt si klade za cíl obnovit zájem o sochařské médium, otevřít národnostní otázky bývalé Jugoslávie ve vazbě na střední Evropu. Sochařské dílo Ivana Meštroviće vznikající a umístěné nejen napříč Evropou slouží jako případová studie umělecké praxe, kterou nedefinuje pouze lokální zakotvení, ale i přeshraniční témata, společenská poptávka a klima.
0:07:12

You Make Me Feel

Výstava se skrze práci s pohyblivým obrazem umělkyň Jeanie Crystal, Zein Majali a Emily Pope zaobírá tématem deníků a vyprávění o vlastní osobě. You Make Me Feel je dávkou pocitů, změtí reakcí a vzkazem pro své budoucí já.

Andrea Průchová Hrůzová

Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 

Černé ovce: o (ne)možnostech uchování vlnařských řemesel v lokálním kontextu včetně techniky Art Protis

Sympozium představuje místně jedinečnou textilní techniku Art Protis. Produkce tapiserií touto technikou vznikla v 60. letech minulého století a po své „zlaté éře“ zažila již několik propadů jak kvalitativních, tak ideologických. Původně je Art Protis spjatý s ovčí vlnou, která je v současnosti diskutovaným materiálem, nese s sebou ale i témata textilního a vlnařského průmyslu, lokálního chovu vlnařských plemen ovcí a řemeslného či uměleckého zpracování.
0:50:39