Absence ve Videoarchivu 4 – Artificial Intelligence

Žijeme v době, kdy digitální technologie nejenže přetvářejí krajinu našeho každodenního života, ale také radikálně mění paradigma lidské kreativity, společenské interakce, a dokonce i našeho vnímání reality.

Cílem přehlídky Absence ve Videoarchivu: Artificial Intelligence bylo představit kurátorský výběr filmů, které nabízí pohled na vztah mezi člověkem a technologiemi skrze filmové umění. Tato kolekce, rozdělená do tří tematických kapitol – The Past, The Present a The Future, slouží jako reflexe na různé aspekty technologického pokroku a jeho dopadu na společnost.

The Past nás zavádí do nedávné historie, kde začátky digitální éry a první interakce s technologiemi formují nové narativy a způsoby vyprávění. The Present zkoumá současný stav, kde se technologie stávají neodmyslitelnou součástí našich životů, přinášející jak nevídané možnosti ve formě automatizovaného řízení globálních socioekonomických celků, tak nové formy odcizení. The Future se pak dívá do možné budoucnosti, ve které na nás čeká nikdy nekončící střet mezi technologickým pokrokem a lidskou kreativitou.

Každý z filmů představuje osobitý pohled na to, jak umělci vnímají a interpretují technologické změny. Skrze své dílo reflektují nejen technologické inovace, ale také sociální, etické a filozofické otázky, které tyto inovace vyvolávají. 

Tamagoči – Tomáš Mašín, 1994

The Past – Rushing towards likable future

Filmy v kapitole The Past reflektují počáteční etapy našeho vztahu s digitálními technologiemi a zkoumají, jak tyto první interakce formovaly základy současné digitálně saturované společnosti. Filmy Polednice a Tamagoči (2018) odhalují jak sliby, tak i pasti, které nová éra přináší.

 Polednice (1999) prorocky reinterpretovala klasickou baladu Karla Jaromíra Erbena do kontextu moderní digitální závislosti, představující matku ztracenou ve virtuálním světě, která se oddává digitálním rozptýlením na úkor mateřských povinností.

Film odráží hlubokou ambivalenci, kterou mnozí cítí vůči technologii: na jedné straně fascinaci, zábavu a pohodlí, na druhé straně rostoucí uvědomění si jejího potenciálu izolovat nás od našeho bezprostředního lidského okolí. Vizuální a zvuková estetika filmu, včetně elektronické hudby Jana P. Muchowa, posiluje tento pocit odcizení, který digitální svět může vyvolávat.

 Tamagoči (2018) poukazuje na ironii naší vazby na digitální objekty a představuje metaforu pro současnou notifikační kulturu, která nás nutí neustále se vracet k našim zařízením. Reflektuje naši rostoucí závislost na digitálních technologiích a jejich dopad na naše sociální a emocionální životy, zatímco zároveň poukazuje na paradox, že i přes naši schopnost udržovat virtuální bytosti při životě často zanedbáváme své vlastní mezilidské vztahy.

Tato kapitola The Past tedy představuje zamyšlení nad počátky naší digitální éry, kdy se teprve začínaly vynořovat budoucí signifikantní dopady technologie na naše životy.

Polednice – Niké Papadopulosová, 1999

The Present – Schism between techno-optimistic visions and scaled-up global supply-chains

Díla v kapitole The Present reflektují náš současný vztah s technologií, kde digitální platformy udržují v chodu globální výrobní a logistické celky a v kontextu médií formují naše každodenní vnímání reality. Filmy Blind Bidding, Incomprehensible Labour by Specific Means a Zalando War Machine odhalují složitost a dvojsečnost technologického pokroku, který přináší jak nevídané možnosti, tak nové formy odcizení a kontroly.

 Blind Bidding (2017) reflektuje donedávna všudypřítomný technologický optimismus a přístup k inovacím, který je vlastní „startupové“ kultuře Silicon Valley. Pokud divák přijme satirickou interpretaci „TED prezentace“ fiktivního ředitele fiktivní firmy Petera Davise, pak logicky nahlédne pošetilost a rizika přístupu „vše, co je technicky možné, musí být realizováno“, který často ignoruje etické, sociální a kulturní dopady technologického pokroku. Tento film tedy slouží jako důležité připomenutí, že technologický pokrok by měl být prováděn s ohledem na širší kontext a dopady na společnost.

Zajímavé také je, jak film předvídá současný masivní trend využívání generativní umělé inteligence. Poukazuje na to, že přístup k lidské tvorbě jako k pouhému zdroji dat pro strojové učení, který může být rekombinován do „nové hodnoty“, představuje zjednodušující a potenciálně škodlivý pohled na umění a kreativitu. Tento pohled ignoruje unikátnost lidského výrazu a možné etické dilema spojené s „vytěžováním“ lidské kreativity pro zisk.

 Incomprehensible Labour by Specific Means (2022) představuje fascinující pohled na současnou pracovní kulturu a ekonomiku, která je stále více digitalizovaná a automatizovaná. Tím, že zobrazuje nekonečné toky „paketů“ (a je celkem jedno, zda jde o hmotu či informace), tak reflektuje odosobnění a komplexitu moderních globálních procesů. Transakční povaha těchto toků, vyjádřená prostřednictvím nesrozumitelných formulářů a aktů „schválení“, poukazuje na odstranění lidského elementu z mnoha aspektů práce, které jsou stále více realizovány automaticky, pomocí technologií.

Tento přístup může diváka vést k zamyšlení nad tím, jak digitalizace a automatizace transformují nejen pracovní procesy, ale také samotnou povahu práce a její vnímání ve společnosti. Film tak otevírá prostor pro diskusi o hodnotě a viditelnosti práce v éře, kdy mnoho tradičních pracovních úkolů může být nahrazeno nebo výrazně změněno technologiemi.

Zároveň tato abstrakce a odosobnění mohou vyvolávat otázky, jak společnost vnímá a hodnotí práci, která je stále méně „hmatatelná“ a více závislá na složitých datových a logistických systémech. Jak se mění naše chápání produktivity, úspěchu a pracovního úsilí, když je tolik práce skryto za digitálními procesy, které jsou pro většinu lidí nesrozumitelné?

 Zalando War Machine (2021) představuje kritiku digitálního průmyslu a jeho snahy o efektivitu, která často vede k dehumanizaci pracovníků a zákazníků. Tento film používá metaforu heavymetalové písně k vyjádření ironie a odlidštěné stránky logistického průmyslu, který se snaží o dokonalost a přesnost v doručování, ale zároveň odhaluje jeho neosobní a brutální povahu.

Filmu v kapitole The Present tedy reflektují složitou realitu současného vztahu mezi člověkem a technologií, kde technologický pokrok přináší jak nevídané možnosti, tak nové výzvy.

Blind Bidding – David Přílučík, 2017

The Future – Resisting the solidified power structures through improvised subversion

V závěrečné části The Future se otevírá vizionářský pohled na dystopickou budoucnost, ve které nás možná čeká souboj technologického pokroku a lidské kreativity. Film No Blade of Grass představuje nejen uměleckou spekulaci o budoucích socioekonomických a mocenských systémech, ale také o možnostech odporu a subverze v kontextu postmoderní technologické společnosti.

No Blade of Grass (2021) se odvážně ponořuje do témat politické sabotáže a kreativního přetváření běžných objektů denního použití jako prostředků pro boj proti represivním mocenským strukturám. Tento film, zasazený do kontextu role-playing hry (LARP), nabízí alternativní pohled na budoucnost, kde kreativita, inovace a improvizace hrají klíčovou roli v odporu proti technokratickým dystopiím. Film zdůrazňuje, že i v technologicky pokročilé společnosti musí existovat místo pro lidskou kreativitu a subverzi, a vyzdvihuje význam aktivního zapojení do formování budoucnosti.

Tento film představuje inspirující pohled na možnosti budoucího aktivismu, kde jednotlivci a kolektivy využívají technologie ne jako prostředky represivní kontroly, ale jako nástroje pro subverzi a změnu. Otevírá tak diskuzi o potenciálu technologií jako katalyzátoru sociální a politické změny, namísto toho, aby byly pouze nástroji mocenských struktur.

Kapitola The Future přináší do přehlídky zásadní otázky, jakým směrem by se měla ubírat naše společnost v digitálním věku. Musíme neustále přemýšlet nad naší rolí v technologicky saturovaném světě a nad možnostmi, jak můžeme využít technologie pro pozitivní sociální a politické změny. Že budoucnost není předem daná a že máme možnost aktivně se podílet na jejím formování.

No Blade of Grass – BCAA, 2021

Společná témata napříč kapitolami

Jedním z hlavních témat, které se proplétá všemi kapitolami, je otázka lidské autonomie v kontextu rostoucí dominance technologií. V podstatě všechny zmíněné filmy ukazují, jak technologie mění naše chápání mezilidských vztahů, práce a společenských struktur. Umělci skrze zmíněná díla reflektují paradox moderní existence, kde technologický pokrok přináší jak nevídané možnosti, tak nové formy odcizení a potencionálně i absolutní kontrolu různých aspektů našeho života.

Umělci a přirozená obava z technologií

Umělci, jakožto lidé často s přirozenou obavou z technologií, používají svou tvorbu k vyjádření skepse vůči nekritickému přijetí technologického pokroku. Ve filmech Polednice a Tamagoči vidíme, jak digitální technologie ovlivňují osobní vztahy a rodinný život. Blind Bidding a Zalando War Machine pak kritizují korporátní technooptimismus a jeho dopady na pracovní prostředí a spotřební kulturu. Incomprehensible Labour by Specific Means reflektuje na abstrakci a neviditelnost práce v digitálním věku, zatímco No Blade of Grass představuje budoucnost, kde je kreativní odpor proti mocenským strukturám nezbytný.

Incomprehensible Labour by Specific Means – Matěj Martinec, 2022

Vnímání jedince, společnosti a mocenských struktur

Filmy také vyjadřují hluboké pochopení pro to, jak digitální technologie redefinují jedince a společnost. Vnímají jedince často jako izolované v digitálně mediálním prostředí, kde tradiční formy společenské soudržnosti a solidarity jsou narušeny. Společnost je pak zobrazena jako síť uzlů propojených globálními sítěmi toků hmoty a dat, které slibují efektivitu a pohodlí, ale zároveň vytvářejí nové formy kontroly a manipulace.

Mocenské struktury jsou často kritizovány za to, že využívají technologie k upevnění svého postavení a k dalšímu rozšiřování svého vlivu, což je zřetelné ve filmech jako Blind Bidding a Zalando War Machine. No Blade of Grass pak nabízí radikální východisko, kde jednotlivci a skupiny používají technologie jako nástroje pro subverzi a odpor proti represivním systémům.

Zalando War Machine – Jozef Mrva ml., 2021

Přehlídka Absence ve Videoarchivu: Artificial Intelligence představuje komplexní a mnohovrstevnatý pohled na vztah mezi technologií a společností, odhalující jak sliby, tak i pasti, které digitální éra přináší. Filmy vybrané pro tuto přehlídku nabízejí nejen kritický pohled na digitální éru, ale také připomínají důležitost uměleckého vyjádření jako prostředku pro zkoumání, pochopení a možné překonání výzev, které moderní technologie přináší.

Umělci, skrze své dílo, nás vyzývají k hlubokému zamyšlení nad tím, jak technologie formují naše životy, a připomínají nám, že i v éře technologického determinismu je důležité uchovat si prostor pro lidskou jedinečnost, kreativitu a představivost. Absence ve Videoarchivu: Artificial Intelligence tak stojí jako připomínka, že i v digitálním věku je důležité udržovat lidskost a kritické myšlení v centru našeho zájmu.

Realizační tým programu : Lujza Kotočová, Markéta Mansfieldová a Sylva Poláková

Editace textů : Tereza Špinková, Sylva Poláková

Korektury textů: Jan Kovanda

Překlad: Brian D. Vondrak

Publikace: 28. 11. 2024