Nejlepší z možných světů jsme převzali v nejhorším z možných stavů. Všichni jsou smutní a nikdo neví proč. Vidina černýho báva selhává pod tíhou marnosti a zjištěním, že se mají špatně všichni, i ti kteří by si vlastně neměli na nic stěžovat.
Se zaujetím jsme pozorovali hedonismus pozdního kapitalismu a než jsme stihli si ho dostatečně osvojit robustní kombinací drog a zdánlivě osvobozené sexuality, rozplynul se starý dobrý transatlantický způsob života na prach. Všichni se postupně zavřeli doma a nikdo nemá na nic energii ani peníze.
Sebeorganizace by byla skvělá, pokud by jí někdo byl vůbec schopen. Nabídka stabilních povolání odtává rychleji než tolik oblíbené ledové příkrovy a principy gig-economy se propsaly do všech sfér života. Co jiného nám zbývá, než bědovat a posílat si desetivteřinové indexy reality. Na fňukání ale není čas – takhle se k té plné automatizaci a penězům zdarma nikdy nedohrabeme.
Správní liberálové dávají palec nahoru právu rozhodovat o vlastním těle a nenarozeném plodu, rozhodne-li se ale někdo prodávat svoje nahé fotky na internetu, tak i volnomyšlenkáři v péřovce Patagonia zbystří a trochu se zamračí, jestli je to ještě v pořádku. Jako obvykle se snažíme dohnat obraz něčeho, co mezitím prošlo zásadní proměnou. Nakolik se zkušenost sex workera liší od někoho, kdo stráví celý svůj produktivní život (pro něj/ní zcela nesmyslnou) prací pro Amazon, zůstává bolestivou otázkou. Jak říká jeden mudrc na Twitteru: “dudes will say they don’t respect a woman if she sells her body and then they join the military” [týpci nedokážou respektovat ženu která se prodává a pak jdou a vstoupí do armády]. Udržovat se v podrevolučním stavu myšlenkou, že čtyřicetihodinový pracovní týden v kanceláři je symbol důstojnějšího života víc než ”nudes” prodávané za 10 dolarů na měsíc, není produktivní.
Homes is where the hatred is – home is filled with pain [kde nenávist, tam je domov – který je plný bolesti], parafrázoval newyorský básník a proto-rapper Gil Scott-Heron jeden z prvních rodinně-motivačních citátů home is where the heart is [kde je láska, tam je domov], jehož vyšívaná provedení zcela jistě visela nad mnohými dveřmi bytů, ve kterých se přišla policie vysmát oběti domácího násilí.
ČERNÝ BÁVO > BÍLEJ BOOMER je úvodním projektem celoročního cyklu Revoluce, v rámci nějž se GAMPA pokouší virtuální i fyzický prostor galerie přeměnit v jisté laboratorní prostředí, v němž bude analyzována a převracena vlastní funkce a status. Tento i následující výstavní projekty se stanou podhoubím pro další umělecké i komunitní aktivity a pro kultivaci veřejného diskursu. Zajímá nás, čím vším, jak, kdy a proč může být městská galerie pro svůj region.
Projekt ČERNÝ BÁVO > BÍLEJ BOOMER je kolektivním kurátorsko-uměleckým projektem Pamely Kuťákové, Vojtěcha Nováka a Maxe Dvořáka, kde se v kulisách autorského environmentu setkávají umělecká díla s kurátorovaným archivem nejrůznějších kulturních produktů (texty, zvuky, fotografie, pohyblivé obrazy) širokého kolektivu tvůrců a tvůrkyň s živou akcí.
Online extenze projektu je přístupná na adrese www.bilejboomer.cz. Obsah stránky složený ze 14 streamovaných videí je zrcadlovým otiskem středobodu výstavy – projekčního stanu.
