Podzimní čas na severní polokouli. Stejně jako loni, letošní léto překonalo celoplanetárně teplotní rekordy. Globus se nám dostal pod kůži. Naše koloběhy mezi 50. a 48. rovnoběžkou mají specifické kvality v přírodě i ve společnosti; po vegetativním vrcholu vše tíhne zpět k zemi, procesy tlení, meditativní ohlížení se za předchozími obdobími, často v rozporu s návratem do aktivního života.
Výstavní cyklus Seasons doposud představil jedenáct českých a slovenských autorů a v tomto duchu pokračuje i nadále. Právě s ohledem na zesílené dopady globalizace se podobnost podnebí, kulturních tradic i geopolitická spřízněnost jevily jako vhodný klíč pro výběr vystavujících umělkyň a umělců. Klima té či oné země ovšem nelze vyjímat z globálního kontextu. Sledování domácího vývoje počasí s ohledem na nepředvídatelnost nových klimatických fenoménů v celosvětovém měřítku je naší novou normalitou. Výstava Spring and All otevřela cyklus stejnojmennou, stoletou básní W. C. Williamse, sugerovala předjarní syrovost, obnažující materialitu tohoto světa, její hrubost i křehkost. Navazující výstava Another Summer akcentovala moment opakování, cykličnosti a fluidity. Do popředí se dostalo i schéma měření teplot a nepředvídatelnost živelných katastrof. Také aktuální výstava To Autumn sleduje lidskou aktivitu a její dopady, naznačuje důsledky postindustriální doby, člověkem řízené přesuny materiálů a dopady technologií, které nás ovládají. Archetypální symbolismus ročního období chceme vnímat v prizmatu možností existenciálního, senzuálního i tělesného prožitku přírody v době klimatické krize. Nezvýrazňuje dekadence podzimu v době nutné bilance evropských hodnot další vrstvu? Není přirozené zesílení vjemu gravitace a organického rozkladu připomínkou stárnutí naší civilizace a naší smrtelnosti?