Tvorbu umělce Jiřího Skály lze, dle zažité teoretické konvence, označit za konceptuální, ač tomuto ohraničení neodpovídá doslovně. A to i přes skutečnost, že Skálovo myšlení je vázáno k pojmu konceptualismu striktně polarizovanými stanovisky mezi textem a objektem, obrazem a prostorem galerijní instituce. Významným momentem, do nějž Skálova práce postupně vykristalizovala, je tematizace textového vyprávění, a s tím spojené hledání alternativního modu komunikace, který by mohl umožnit relevantní existenci narativu, ať už v galerijním či veřejném prostoru.
Ve třináctidílném cyklu audio-rozhovorů, které vznikaly během podzimu 2013, hovoří Johana Švarcová s výtvarnými umělci, kteří ve své tvorbě různým způsobem využívají “nevizuální prvek” – zvuk. Pro některé z oslovených umělců je právě práce se zvukem, sound art, vývoj nástrojů (hardware i software), radio art nebo zvuková instalace hlavní oblastí zájmu. Jiní naopak nakládají se zvukem nebo zvukovou stopou (například u videa) funkčně a po svém.
