Patrícia Chamrazová se zaměřuje na propojování technologií, přírodních věd a filozofie s cílem hledat nové scénáře a možné cesty (světy) jako alternativy budoucnosti prostřednictvím sbližování několika vzájemně se ovlivňujících entit.
Slovo Resensing odkazuje k potřebě přehodnotit zavedené formy vnímání a prozkoumat nové možnosti (ko)existence a reality, přesahující schopnosti smyslů, které jsou člověku běžně známé. Autorka tak představuje metaforu hledání rozšířených způsobů života bez dělení na lidské a nelidské, technologické a přírodní. Bylo by možné uvažovat o takové symbióze bez příznačných krizových aspektů současnosti, jejich negativních dopadů či apokalyptických scénářů? Dokáže se lidská společnost zbavit předsudků a obav z nejistoty a připustit si chvilkové ztišení a kumulaci nezatížené imaginace?
Výstava si neklade za cíl zprostředkovat jednoznačný nebo správný pohled na alternativní posthumánní světy, ale představit jeden z přístupů world-buildingu neboli what if scénářů a spekulativní fikce, které odkazují na koncept sympoiesis (spoluvytváření) a propletených budoucností Donny Haraway. Ty autorka využívá jako předpoklad k překonání hranic klasických přístupů k symbióze a sděluje sen o formě vzájemné mezidruhové sounáležitosti a empatie. Prostřednictvím ambientního, vizuálně harmonického a přesto smysly znejišťujícího prostředí nabízí otevřenou situaci - jako příležitost k experimentu s vnímáním a chápáním entit, které by se v budoucnu mohly stát součástí naší společné reality.
Videoprojekce ve formě digitální animace představuje proces života symbiotických bakterií tvořících komunikující mezidruhová společenství. Technologie a další organické fragmenty se setkávají v nekonkrétním časoprostoru budoucnosti a osidlují novou realitu, jejíž charakter, utopie či dystopie, zůstává na individuálním uvážení a představivosti diváků a divaček. Extenzí do další dimenze je pak interaktivní socha v rozšířené realitě, volně se pohybující prostorem. V poslední části se autorka zcela zbavuje virtuálního prostředí. Prostřednictvím 3D skenování a tisku propojuje stroj, lidský aspekt a organickou aktivní entitu. Odkazuje tak na realistický stereotyp současného člověka, který transformuje spontánní činností mycelia jako spoluaktéra procesu tvorby.
Můžeme se vymanit z každodenních vzorců chování či hierarchií a přejít k akceptaci mezidruhového soužití spolu s předpokladem překonání stavu krizové každodennosti? Postačí k tomu naše dosud známé smysly a stále více vyčerpané emoce? Patrícia Chamrazová zve k překročení, doteku, pohledu, čtení a naslouchání vzájemně se proplétajících vrstev realit a říká:
„Budoucnost je jako tanec možností a my potřebujeme nástroje a příběhy, abychom je začali jasně vidět. Spekulativní fikce nás zve k prozkoumávání utopických území představivosti, od říše fantazie až po hlubiny hororu, a přitom nám stále nastavuje zrcadlo. Je to víc než jen eskapismus; je to způsob, jak zkoumat budoucnost, kritizovat současnost a navrhovat možné změny.“
