Video In the Air Tonight amerického umělce Andrewa Normana Wilsona je působivou, téměř halucinatorní meditací nad pověstí, která se už desítky let šíří o stejnojmenné písni Phila Collinse. Podle této historky měl Collins údajně běhen procházky na pobřeží zpozorovat, jak se někdo topí, aniž by mu kdokoli pomohl, a píseň měla být jeho temnou obžalobou svědka, který selhal. Wilson si tuto moderní městskou legendu bere jako výchozí bod k vytvoření mysteriózní filmové koláže, v níž se hlasem Slippermana (dabér David George) realita mísí s představami a ikonická melodie funguje jako spouštěč hlubších, téměř mytologických významů.
Snímek zároveň navazuje na tradici ready-made videí, tedy prací sestříhaných z již existujících obrazů. Podobně jako Christian Marclay ve filmu The Clock , který z fragmentů kinematografie utváří nový časoprostorový celek, i Wilson používá nalezený materiál k vytvoření vlastního, originálního narativu. A stejně jako Douglas Gordon svými apropriacemi jiných ikonických filmových děl např. Psycho Alfreda Hitchcocka - zpomalováním, rozkládáním či reinterpretací scén - i Wilson transformuje známé motivy a audiovizuální fragmenty do díla, které působí zároveň povědomě i znepokojivě cize. Podobné odkazy na hollywoodskou ikonografii obsahuje Wilsonův první krátkometrážní film Impersonator (2021) v němž se také objevují jeho typické motivy dvojakosti, identity a inscenované autenticity.
Andrew Norman Wilson, Impersonator, 2021, still z videa
In the Air Tonight tak stojí na pomezí mezi legendou a filmovým remixem, mezi kolektivní pamětí a osobní imaginací. Je to esejistické, hypnotické video, které z existujícího materiálu vytváří nový, temně pulzující mýtus. Práce na filmu začala už během pandemie covidu, kdy Wilson na sdíleném google disku This Light shromažďoval záběry z filmů, o které se dělil s přáteli – právě tato osobní databáze se postupně stala základem vizuálního jazyka snímku. In the Air Tonight zároveň organicky navazuje na širší okruh Wilsonových děl pro galerijní prostory, například na videoeseje a projekty jako Workers Leaving the Googleplex , The Unthinkable Bygone nebo Z = |Z/Z•Z-1 mod 2|-1 , v nichž autor dlouhodobě zkoumá napětí mezi prací, mýtem, technologií a estetikou obrazu. Na tyto postupy dále navazuje i jeho instalační a galerijní tvorba, mimo jiné prezentovaná na výstavě v pražské galerii Futura v roce 2018 (kurátor: Michal Novotný), kde Wilson rozvíjel své úvahy o obrazu, postprodukci a roli fantazie v digitálním věku.
Andrew Norman Wilson, Pre-tense , 2018, pohled do instalace, Galerie Futura
Vedle volné tvorby Wilson natočil také několik výrazných hudebních videoklipů – mimo jiné pro U2, Oneohtrix Point Never Daniela Lopatina...
Oneohtrix Point Never - Nightmare Paint, rež. Andrew Norman Wilson, 2023, still z videa
...v poslední době také vytvořil hudební klip ke skladbě I Hate the Antichrist hudebníka Johna Mause – v němž se podobně mísí filmové reference, pop-kulurní odkazy, ironie a pečlivá práce s rytmem.
John Maus - I Hate Antichrist, rež. Andrew Norman Wilson, 2025, still z videa
Více o prvním setkání s videokamerou, přechodu z galerijního prostoru do kinosálů i o Wilsonově práci s found footage, mýtem a hudbou, se dozvíme v rozhovoru pro podcast, doplňující uvedení filmu:
Andrew Norman Wilson a prasátko (z archivu autora)
Filmy Andrewa Normana Wilsona měly premiéru na festivalech Sundance, New York Film Festivalu a na mezinárodním festivale v Rotterdamu. Jeho díla jsou součástí sbírek Muzea moderního umění v New Yorku, Whitney Museum of American Art, Getty Museum a Centre Pompidou. Vystavoval v LUMA Arles, MoMA PS1 a na bienále v Gwangju a Berlíně. Vyučoval na UCLA, SAIC a Cooper Union a přednášel na Oxfordské univerzitě, univerzitě v Cambridge, Harvardské univerzitě a na Yale. Jeho díla byla představena v Artforum, ArtReview, BOMB, Frieze, The New Yorker a Wired a publikoval v Artforum, The Baffler a Paris Review.
V roce 2021 byl časopisem Filmmaker Magazine jmenován jedním z 25 nových tváří nezávislého filmu. Jeho filmy získaly ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu a Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. Účastnil se Oxbelly Director’s Lab a Locarno Filmmakers Academy. Byl členem poroty na filmovém festivalu v Palm Springs a filmovém festivalu v Taboru. Režíroval hudební videoklipy pro U2, Oneohtrix Point Never a Duck Sauce a režíroval kampaně pro Google a MCM.
V současné době připravuje komerční film s názvem Interlaken, romantický thriller odehrávající se ve švýcarských Alpách. Je také autorem knihy vzpomínek založené na jeho článku z roku 2024 v časopise Baffler s názvem „It's Not What the World Needs Right Now“ (To není to, co svět právě teď potřebuje).
Uvádí: Dominik Gajarský
Voiceover: Tomáš Procházka
Překlady: Dominik Gajarský
Zvukový design a hudba podcastu: Jan Kašpar
Publikováno 21. listopadu 2025
Dostupné online do 21. ledna 2025
Dílo vzniklo za podpory Artyčok.TV.
