Dne 7. ledna 2005 zemřel v německé policejní cele na následky požáru sierraleonský žadatel o azyl, Oury Jalloh. Policejní verze případu uvádí, že došlo pravděpodobně k nehodě, způsobené samotným zadrženým, či sebevraždě, a to v souvislosti se zapálením matrace z nehořlavého materiálu, ke které byl Oury Jalloh připoután za nohy i za ruce.
Nepřesvědčivé, respektive žádné důkazy, které by tuto oficiální verzi podpořily a následná snaha rychle celý případ uzavřít či odložit, přivedly umělce Mario Pfeifera k potřebě uskutečnit vlastní, experimentální rekonstrukci celého případu. Na základě pečlivého rozboru všech dostupných dokumentů, svědectví a audiovizuálních materiálů, provázejících dodnes neuzavřený soudní proces, připravil Pfeifer s přizvaným forenzním znalcem Ianem Peckem prostředí, které s velkou přesností ukazuje, jak a za jakých okolností mohlo skutečně dojít v cele k požáru a následně smrti upálením.
Výsledky experimentu přinášejí velice znepokojující zprávu o rasismu a policejní brutalitě, na kterou není ani soudní, ani politický systém v dnešním Německu schopen adekvátně zareagovat. Cell 5, oscilující na hraně dokumentu a fiktivního filmu, přináší dramatický a atmosféricky velice hutný divácký zážitek.
Hlubší vhled do pozadí vzniku díla Cell 5 naleznete v podcastovém rozhovoru Janka Rouse s autorem Mario Pfeiferem.
Mario Pfeifer (narozen v Drážďanech v roce 1981, žije a pracuje v Berlíně a Drážďanech) je výtvarný umělec a filmař. Ve své tvorbě se zabývá aktuálními diskurzy a sociální problematikou, přičemž do středu své práce staví vnímání vlivu demokracie, rasismu, technologií a uměleckého výzkumu s ohledem na současné sociopolitické, ekologické, technologické a ekonomické souvislosti. Mario studoval na Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem, na Universität der Künste v Berlíně, na Akademii výtvarných umění v Lipsku a na California Institute of the Arts. Je absolventem Fulbrightova a DAAD programu a jeho díla byla nedávno oceněna Hessenskou filmovou cenou (2023) a Německou filmovou cenou za lidská práva (2024). V roce 2025 byl stipendistou Schaufler Lab. Účastnil se rezidenčních programů v International Studio and Curatorial Program [ISCP] v New Yorku, Gasworks v Londýně a Cité Internationale des Arts v Paříži. V roce 2017 byl jmenován stipendistou nadace RWE innogy. Umělecké instalace Mario Pfeifera byly prezentovány v Los Angeles County Museum of Art [LACMA]; Museum für Moderne Kunst Frankfurt am Main; Neuer Berliner Kunstverein; Fotomuseum Winterthur; KOW Berlin; Beursschouwburg Brusel; MAAT Museum of Art, Architecture and Technology Lisabon; KW Kunst-Werke Berlin a jeho filmy byly uvedeny na mnoha mezinárodních filmových festivalech v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Londýně, Madridu, Paříži, Oberhausenu, New Yorku, Soulu a Torontu.
Účastnil se 3. bienále v Montevideu (2016), 11. bienále Mercosul (2018) a 10. berlínského bienále (2018). Recenze jeho práce se objevily v Artforum, The New York Times, Al Jazeera, Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, FAZ, taz, The Guardian, Kaleidoscope, Senses of Cinema, The Brooklyn Rail, ArtReview, Camera Austria, Monopol a mnoha dalších. Mario Pfeifer přednášel v Chile, Německu, Indii, Mexiku, Polsku, Velké Británii a USA. Je zastoupen galerií KOW v Berlíně.
Uvádí: Janek Rous
Voiceover: Tomáš Procházka
Překlady: Janek Rous
Zvukový design a hudba podcastu: Jan Kašpar
Publikováno 6. října 2025
Dostupné online do 6. prosince 2025
Dílo vzniklo za podpory Artyčok.TV.
