On-line výstavní projekt kurátorek Šárky Svobodové a Evy Truncové z kolektivu 4AM umožňuje formou specifického urbexu projít jednotlivé části bývalého obchodního domu a postupně tak odkrývat různé vrstvy paměti jednoho konkrétního objektu. Diváctvu tak přibližuje proces, jakým kurátorky i autorstvo jednotlivých částí výstavy během několik posledních let existence bývalého brněnského PRIORu odhalovali jednotlivé vrstvy jeho historie i role v širším kontextu města.
Demolice bývalého obchodního domu Prior v Brně – posléze přejmenovaného na K-Mart, pak TESCO a nakonec OC Dornych – znamenala konec jednoho z posledních dobře zachovaných obchodních domů z druhé poloviny 20. století na území bývalého Československa. Budova, nacházející se vedle hlavního nádraží, ztělesňovala průsečík ideologie, účelového návrhu a modernistického městského plánování z doby státního socialismu. Stavba, realizovaná mezi lety 1980 a 1984 architekty Zdeňkem Řihákem, Zdeňkem Sklepkem a kolektivem ze Státního projektového ústavu obchodu, představovala fragment širšího, nikdy nerealizovaného územního plánu nové obchodní čtvrti jižně od hlavního brněnského nádraží.
Ačkoli jsou obchodní domy obvykle spojovány s kapitalistickou konzumní kulturou, socialistický režim si tuto typologii přisvojil, aby reagoval na nedostatečnou nabídku na tehdejším trhu a vytvořil podmínky pro modernizaci společnosti. Vzhledem k omezeným obchodním kapacitám v tehdejším městě bylo otevření Prioru netrpělivě očekáváno a svou kapacitou i pokrokovým provozem se stal okamžitě senzací – od eskalátorů, přes širokou nabídku služeb a doprovodného kulturního programu, až po změnu stylu prodeje z pultového na samoobslužný. Jeho vnitřní uspořádání však bylo hluboce zakořeněno v prostorové logice centrálně řízené ekonomiky – rozsáhlé skladovací prostory zabírají více než třetinu plochy domu, aby zde mohly uskladnit hmotné rezervy až na devadesát dní.
Po přechodu k tržnímu hospodářství po roce 1989 se takové uspořádání rychle stalo zastaralým. Nové komerční projekty, včetně sousedního nákupního centra Vaňkovka, předčily bývalý Prior jak významem, tak viditelností. Navzdory své konstrukční integritě a výhodné poloze budova postupně upadala. Dolní podlaží se snažila přizpůsobit měnícím se obchodním požadavkům, zatímco horní patra byla postupně opouštěna.
V tomto stavu částečného opuštění však budova vstoupila do druhé fáze prostorového užívání. Enormní prázdné prostory – umístěné v těsném sousedství vlakového a autobusového nádraží, kde se denně pohybovalo obrovské množství lidí – umožnily vznik neformálních kulturních aktivit; poskytovaly dostupný prostor pro výstavy, performace, filmové projekce a hudební akce. Tyto přechodné formy využití proměnily bývalý obchodní dům v to, co Michel Foucault označil jako heterotopii: prostorovou anomálii, která současně zrcadlí a narušuje dominantní společenské řády.
Samotná architektura – charakteristická skeletovou konstrukcí a otevřeným půdorysem – se ukázala jako překvapivě flexibilní. Umožnila rozmanité programy s minimálními zásahy a odhalila skryté prostorové možnosti, které zůstávaly institucionálně přehlíženy. Přesto však nebyly vypracovány žádné návrhy na její znovuvyužití. Budova byla nakonec bez výrazné veřejné debaty zbourána, čímž zanikl kus architektonického a historického dědictví, který byl často odmítán kvůli svým ideologickým souvislostem a stylovým formám.
Tento vývoj – od městské dominanty k přehlížené prázdnotě, krátce oživené spontánním přivlastněním kulturní scénou – ukazuje časovost vtělenou do architektonické formy. Obchodní dům Prior nezanikl prostě úpadkem; prošel různými socio-prostorovými fázemi, z nichž každá odrážela širší proměny politické ekonomie a městského rozvoje. Jeho konečné odstranění zdůrazňuje zranitelnost architektury, která ztrácí svou původní funkci, a neochotu uznat její materiální, kulturní a územní význam.