apropriace

STŘÍBRNOU STOPOU

„Naše pseudoživoty byly komiksové bubliny… Všechno jsme znesvětili… Omílali vyprázdněné,“ říká malíř Vít Soukup jako pesimistický Lopotil v seriálu Staří braši. Ke svým filmům přistupoval podobně. Točil díla plná ironických odkazů k vysokému i nízkému, rád používal klišé v surovém stavu.

NASVÍCENÁ SMRT

„Celovečerní“ film Nasvícená smrt natočili v roce 2000 Ivan Mečl a Kakalík (David Kalika) v produkci TeleDVision nakladatelství Divus. Z okruhu Divusu pocházeli i herci, většinou výtvarní umělci. Film ukazuje divokost Prahy 90. let s příznačnými dobovými kulisami: reklamními agenturami, mafiánským prostředím a veterány z války v Perském zálivu. Nejen hlavní postavou detektiva nezapře příbuznost s filmy Víta Soukupa.

Class of Interpretation I. - ANON collective

In their own words, the text is, “the work of ANON. We are a collective of ‘Other.’ Some of us are sex workers, some immigrants, many of us queer. There are even a few privileged white cucks amongst us. Never the less, ANON is largely the work and brainchild of people of color (PoC). Our social disciplines are as varied as our identities: from journalists to dominatrixes. ANON are the intellectual cousins of #BlackLivesMatter divorced from liberalism.”

STAŘÍ BRAŠI

Film Staří braši natočil Vít Soukup spolu se Stříbrnou stopou (1993) jako dva díly pomyslného seriálu. Oba příběhy uvádí televizní hlasatel, který vážným tónem předkládá změť banálních vztahových propletenců, jako to bylo zvykem před žánrovými socialistickými seriály. Starý Malina přijíždí za svým rezignovaným kamarádem Lopotilem, který spílá marnosti života ústy někdejšího příslušníka „kojotí“ generace 90. let, zpochybněné postmodernou.

TWIN PEAKS, ODPOLEDNE NA STAVENIŠTI

Celé video jsem natočil během jednoho dne ze střechy videoateliéru na pražské AVU. Nezamýšlel jsem natáčet nějaké umění, spíš jsem si hrál s kamerou.Na uších jsem měl sluchátka s Badalamentiho hudbou k seriálu Twin Peaks. Ještě ten večer jsem záznam i s tou hudbou sestříhal.
0:13:42

Storytime

Co sdílíme, co je soukromé a jaké jsou možnosti sebeprezentace v současné kultuře, založené na obrazovce? Magdalena přijímá konvence YouTube vlogu a její deníkové záznamy z doby dospívání se zde vynořují syrové a zdánlivě neupravené. Jsou skryty ve sbírce starých a dávno nepoužívaných mobilů - v písničkách, gifech, rozpixelovaných obrázcích a videích. Jsou vetkané do nedokončených příběhů, anekdot, hlášek a odrážejí se ve tvářích z dětství, kde zkušenosti s duševní nemocí rychle střídají popové hity.