Forenzní estetika

umělci Simone Rowat
místo VI PER
tagy V angličtině nerovnost válka apropriace architektura násilí
ůčinkující Simone Rowat
kamera David Přílučík
zvuk David Přílučík
střih David Přílučík
kategorie Přednášky
publikováno 25. 10. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

V posledních letech provedla Forensic Architecture (FA - multidisciplinární výzkumná skupina sídlící na Goldsmiths, University of London) řadu mezinárodních šetření, týkajících se státních zločinů a porušování lidských práv, zahrnující incidenty ve válečných zónách, případy politicky a rasově motivovaného násilí a zabíjení mimo vojenské konflikty.

V dnešní době se konflikty stále častěji odehrávají v městských a hustě osídlených prostředích a zanechané materiální stopy jsou viditelnější než kdy jindy v obrazech, videích a datech generovaných kolem hlavních událostí. FA je založena na využívání architektury jako „analytického nástroje“, její výzkumy zapojují tato složitá mediální prostředí k provádění vizuálních a prostorových analýz, určených k prezentaci na kulturních fórech a pro soudní týmy řešící porušování lidských práv a válečné zločiny, ale i pro jiné vyšetřující komise a občanské tribunály.

Jako občanská praxe se FA pokouší převrátit převážně státem kontrolovaný forenzní pohled a naopak poukázat na přestupky státu. Pohybuje se v oblasti kontraforenziky, kdy se jejich praxe snaží operovat v prostředí estetické a informační asymetrie – avšak ve srovnání se samotným státem – například s omezeným přístupem ke kontrolovaným důkazním zdrojům materiálů a regulovaným, institucionálním soudním fórům.

Simone Rowat se ve své přednášce zaměřila na představu estetické asymetrie a diskutuje o úloze videoanalýzy a filmové tvorby v analytickém a prezentačním výzkumu FA za pomoci několika případových studií. Mezi ně patří re-apropriace kinematografických postupů při vyšetřování přítomnosti tajného agenta na místě rasově motivované vraždy v německém Kasselu a strategie používané v situacích, při nichž je nedostatek vizuálního materiálu, jak tomu bylo při šetření nezákonného mučení a zadržování v Kamerunu z roku 2017 či v roce 2016 při vyšetřování mučících praktik ve věznici Saydnaya v Sýrii.

Simone Rowat působí jako filmařka a výzkumná pracovnice ve Forensic Architecture od roku 2016. Získala magisterský titul v oboru fotografie a pohyblivý obraz na Royal College of Art a bakalářský titul na Slade School of Fine Art University College London. Její filmová práce se zabývá tématy jako jsou traumatická paměť, simulace a neuroplasticita.

Přednáška byla součástí doprovodného programu výstavy Forensic Architecture: The Architecture of Conflict.

související s
Forenzní estetika

Are//Athens//Partahhiana

Artyčok.tv in collaboration with Are is bringing a selection of lectures and presentations from the field of contemporary art scene in Greece.

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.

Class of Interpretation I. - ANON collective

In their own words, the text is, “the work of ANON. We are a collective of ‘Other.’ Some of us are sex workers, some immigrants, many of us queer. There are even a few privileged white cucks amongst us. Never the less, ANON is largely the work and brainchild of people of color (PoC). Our social disciplines are as varied as our identities: from journalists to dominatrixes. ANON are the intellectual cousins of #BlackLivesMatter divorced from liberalism.”

International Conference Art criticism 2.0

The privileged places of art-critical exposure – catalogue essay, curatorial remarks, broadsheet review, glossy art magazine article, academic research paper, art-historical monograph, and their online versions – have been challenged by new means of accessing the art-critical discourse (‘joining the debate’): blog entry, tweet, youtube video, facebook status/comment.
0:07:57