Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.

Historie médií v otiscích

Online prostředí se nám často jeví jako prostor zdánlivého bezčasí. Prostor, kde se artefakty minulosti hromadí bez ohledu na jejich původní kontext a kde po uspokojení okamžité poptávky zase mizí. Lze však (post)digitální krajinu využít k oživení ztracených, chybějících či vytěsněných médií, objektů, aktérů či rozhraní? Tematická kolekce audiovizuálních esejí ukazuje online prostor jako labyrint fragmentů a otisků analogové i digitální historie, jež lze spekulativně „dourčit“ tak, aby rozehrály neotřelé výměny mezi „kdysi“ a „teď“ a také uskutečnily alternativní či nerealizované budoucnosti.

“Kde si včera bol?” aneb umění jako alibi

Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.

Všechny kameny jsou na svých místech

Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.

Zamést si před vlastním prahem

Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.