Komnaty ozvěn

 

 https://your-art.sk/ 

Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.

„Místo toho, abychom započali delší proces, v němž bychom reflektovali, jak bychom se v pozici druhého zachovali my, tak člověk spíše pocítí podobný pocit, nebo spontánně nasdílí názor – a ten pak předá dál a (aspoň zčásti vědomě) očekává pozitivní meta-emoci sdílení.“

Lisa Herzog: Sympatie, Empatie a Twitter: Zamyšlení nad sociálními médii ve světle diskuze osmnáctého století  

Uzavřené komunity vzájemně komunikují skrze výkřiky. Přejímané slovníky se odrážejí v komnatách ozvěn.

„Podle teorie skupinové polarizace je komnata ozvěn mechanismus, kterým se ve skupině utvrzuje existující názor a ve výsledku celou skupinu posouvá k extrémnějším pozicím. Komnaty ozvěn nacházíme v různých formách online médií, jako jsou blogy, fóra, a sociální média.“

Matteo Cinelli, Gianmarco De F. Morales, Alessandro Galeazzi, Walter Quattrociocchi, Michele Starnini: Efekt komnaty ozvěn v sociálních médiích  

Dialog je redukován na přesvědčování přesvědčených. Všichni diskutují, nikdo se však neptá po tom, čeho lze diskuzí dosáhnout.

“Už se vám někdy stalo, že jste si připravili přesvědčivé argumenty, a výsledkem bylo, že partner, kterého jste chtěli o své pravdě přesvědčit, vaše závěry okamžitě odmítl? Taková věc se stává často: lidé sdělí svůj názor, ale druhá strana ho nepřijme, a to kvůli způsobu, jakým byl podán. Nikdo totiž nemá rád poučování. Výzkumy zabývající se efektivitou rozhovorů vypovídají o tom, že takové ‘doručování vzkazů’ prostě nefunguje. (...) Když ‘posel’ přináší nežádoucí zprávy nebo fakta, která jsou v rozporu s hlubokým přesvědčením posluchače, ten má pak pokušení reagovat na ‘posla’ podrážděně.”

Peter Boghossian, James Lindsay: Jak vést (zdánlivě) nemožné rozhovory

Představu internetu jako globální agory nahrazuje realita komerčních algoritmů. Digitální shromaždiště se slučuje s neregulovaným tržištěm.

 

 https://www.youtube.com/watch?v=Nm9xJrNPWqk 

„,Personalizované doporučovací systémy‘ jsou softwarové nástroje pro předvídání aktivity, které filtrují a rozřazují informace, položky a uživatele. (…) Využívají data o předešlé činnosti, čímž předvídají, co uživatel chce, omezují jeho volby a posilují dosavadní trendy ve jménu efektivity a touhy. Dopad těchto systémů dalece přesahuje sféru e-commerce: algoritmy doporučovacích systémů hrály zásadní roli ve vývoji vyhledávačů a čím dál neodbytnějších metod data miningu, a rozdělují World Wide Web do vzájemně špatně prostupných komunit.“

Wendy H. K. Chun: Diskriminace Dat

Sdílení podléhá lukrativnímu principu homofilie, lásky ke stejnému. Algoritmy sociálních sítí nás uzavírají, konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují.

“Když se zamyslím nad možnou protiváhou homofilie, v minulém století by to byla demokratická kavárna, kde by podle vzoru Jurgena Habermase probíhala otevřená výměna názorů mezi různými částmi a třídami společnosti. Když na chvíli zapomeneme, že takový ideál nikdy neexistoval a asi ani nemohl, jak by vypadal dnes?

Myšlenka o diskuzích v kavárně je samozřejmě idylická. I za Habermasova života se ale uskutečnila nanejvýš na pár chvilek. Mnohem zajímavější mi připadá promýšlet způsoby našeho bytí ve veřejném prostoru. Jaké jsou vůbec podmínky jeho existence? Protože naše každodenní zkušenost není o homofili. A přesto se do ní homofilie zase pokradmu vrací.”

Rozhovor Ondřeje Trhoně s Wendy Chun  

Tomáš Rafa (*1979) je absolventem Akademie výtvarných umění v Banské Bystrici a Akademie výtvarných umění ve Varšavě. V roce 2011 získal cenu Oskára Čepana. Ve své audiovizuální tvorbě zkoumá citlivá sociální témata a hraniční situace spojené s nacionalismem, rasismem a xenofobií. Jeho časosběrný audiovizuální archiv Nový nacionalismus v srdci Evropy byl prezentován ve Slovenské národní galerii, na Berlínském bienále či v Moderna Musset ve Stockholmu. Archiv je vytvářen od roku 2010 a obsahuje desítky videozáznamů, které z první linie dokumentují nárůst extremistických hnutí ve střední a východní Evropě.

Anna Kryvenko (*1986) je výtvarná umělkyně a filmová režisérka. Je absolventkou Centra audiovizuálních studií na Filmové a televizní fakultě v Praze. Svá audiovizuální díla prezentuje na festivalech a výstavách v České republice i v zahraničí, za své filmy získala ocenění na MFDF Jihlava či Filmovém festivalu Terst. Ve své tvorbě často pracuje s nalezenými či archivními materiály, které využívá k reflexi současných mediálních krajin. V díle My Shadow is More Real than your Body vytváří audiovizuální koláž skrze spojování záznamů z videobank a autorského textu, čímž zachycuje napětí mezi generickými projevy empatie a vlastní reflexí sdíleného soucitu.

Joshua Citarella (*1987) je umělec a publicista zabývající se internetovou kulturou. Absolvoval School of Visual Arts v New Yorku, v současnosti vyučuje na Rhode Island School of Design. Je zakladatelem platformy Do Not Research se zaměřením na reflexi vizuálního umění a digitální kultury. Ve svých multimediálních instalacích často pracuje s tématem politické ekonomie ve vztahu k produkci audiovizuálního obsahu a digitálních platforem. Video On Platforms zachycuje umělce apelujícího na diváky z pozice internetového bandity, který odhaluje provázanost velkých digitálních platforem s neoliberální doktrínou pozdního kapitalismu.

Marie Hantáková (*1998) je studentkou v Ateliéru volného umění I. na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v roce 2024 obhájila bakalářskou práci s názvem Living Adventure o lidech překračujících hranice mezi Evropou a Afrikou. Pracuje převážně s médiem pohyblivého obrazu se zaměřením na jeho dokumentární charakter, pro její práce je podstatné mapování kulturních souvislostí na konkrétních místech. V díle Návrat do Staré Boleslavi vychází ze své zkušenosti s životem v tomto městě a sleduje pnutí mezi jeho každodenním životem a silným historickým odkazem křesťanství.

Kurátorka: Markéta Mansfieldová

Překlad: Vít Bohal

Editace: Tereza Špinková, Janek Rous, Alžběta Bačíková

Publikováno: 21. 11. 2024