„Co je legální nemusí být legitimní“
Aktuální díl kritického pořadu se věnuje stavu Nadace českého výtvarného umění a nedávným (i stále probíhajícím) iniciativám velké části umělecké obce, jejichž záměrem je hledání smysluplného východiska ze současné alarmující situace nejen výše zmíněné instituce.
Ztělesněním neblahých společensko-politických událostí a procesů se stala budova SVU Mánes v Praze, která vznikla ve 30. letech, aby sloužila širokému spektru umělců a uměleckých aktivit, ale v současné době je s ní nakládáno zcela bezprecedentním způsobem, který se odvíjí od nejasných zájmů velmi úzkého a neproniknutelného okruhu osob.
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Dokument je tak dokladem soudobé aktivizace umělecké obce v boji za svá práva, stejně tak ale může být vnímán jako případová studie překotných změn, jež se v české společnosti a politice odehrály během 90. let a poznamenaly na dlouhá léta celou oblast naší kultury a společnosti vůbec.
