Nadace českého výtvarného umění Mánes

„Co je legální nemusí být legitimní“ 

Aktuální díl kritického pořadu se věnuje stavu Nadace českého výtvarného umění a nedávným (i stále probíhajícím) iniciativám velké části umělecké obce, jejichž záměrem je hledání smysluplného východiska ze současné alarmující situace nejen výše zmíněné instituce.
Ztělesněním neblahých společensko-politických událostí a procesů se stala budova SVU Mánes v Praze, která vznikla ve 30. letech, aby sloužila širokému spektru umělců a uměleckých aktivit, ale v současné době je s ní nakládáno zcela bezprecedentním způsobem, který se odvíjí od nejasných zájmů velmi úzkého a neproniknutelného okruhu osob.
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Dokument je tak dokladem soudobé aktivizace umělecké obce v boji za svá práva, stejně tak ale může být vnímán jako případová studie překotných změn, jež se v české společnosti a politice odehrály během 90. let a poznamenaly na dlouhá léta celou oblast naší kultury a společnosti vůbec.

související s
Nadace českého výtvarného umění Mánes

0:50:39

Kultura převlékání: Umění na troskách socialismu a vrcholcích nacionalismu

Edit András sleduje zejména společensky angažované, sociálně citlivé a kritické práce maďarského umění. Zajímá ji změna společenské pozice umění a to, jakými způsoby se aktuální situaci přizpůsobuje nebo jí naopak vzdoruje. Všímá si, jak se postsocialistická kultura vypořádává s vlastní minulostí, věnuje se genderovým aspektům maďarského umění, zkoumá vztah kultury a moci i způsob, jak snadno se kulturní a historická témata dají politicky zneužít.

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?
0:28:02

Architektura výstav - Iveta Šalamounová

V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.
0:06:02

Galerie Síň / Tam, kde lišky dávají dobrou noc

V Galerii Síň na Židovském hřbitově v Telči vystavují umělkyně Kateřina Krupičková, Anna Dlabalová, Barbora Svitáková a umělec András Asztalos.

Andrea Průchová Hrůzová

Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti.